PODZIM

Koukám se ven přes špinavé okno

ze stromu naproti padá list

pomalu klesá, vítr si s ním pohrává

je podzim – studený a chladný

Celý dvorek je pokryt listím

starou dlažbu lze jen tušit

stejně se po ni už nikdy neprojdu

už nikdy – nikdy nebudu chodit

Bude to už rok, jako by to bylo včera,

čas se pro mě zastavil

popadl jsem přilbu a vzal klíčky od garáže

nastartoval a vychutnával si ten zvuk

Když mi ji táta kupoval – za maturitu

slíbil jsem mu, že nebudu jezdit rychle

ale vysvětlete to někomu, kdo to nezná

kdo necítil sílu stáda koní přímo mezi nohama

Jel jsem za Janou

za svou první láskou -  a poslední

už si toho moc nepamatuju

ale na tu zatáčku nezapomenu do smrti

A pak už nic – tma, kóma

a probuzení na nemocničním lůžku

pravda říkaná po kapkách

milionkrát řečeno slovo Naděje

Naděje umřela a já zůstal žít

Jana – to se mnou zkoušela dál

ale copak lze milovat mrzáka

se všemi jeho náladami a depresemi

Každý den je peklem

chtěl jsem to ukončit

ale ty prášky co jsem spolykal

jsem vyzvracel

Žiju – dá-li se to tak říct

mám teď spousty času

ven se bez pomoci nedostanu

ty dva schody jsou vyšší než Everest

A co taky hledat venku

vidět ty tisíce zdravých lidí

ne – pěkně děkuji – nechci

to si nechte od cesty

Na vozíku přejíždím po bytě

přes vytrhané prahy dveří

a hodně času trávím u okna

i padající list je pro mě událost.