Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyby se smutek mohl jen tak polknout
14. 10. 2009
26
33
5040
Autor
sestricka.slunicko1
Perokresbou na obličejmaluje čas steskyzastavte, prosím ať neodjíždíchystám si své krajky ať ještě mohu přivonět k jejich nevinnostichtěla jsem vysušit černou tuž a vrátit pár let zpátkyjen zastavte, prosím ať ještě neodjíždíchci poslouchat dětský smíchpohladit však mohu prázdné stěnya jména jen tak vyšeptatzůstal jeden a omotal mne jako hadjed prostoupil mojí kůžízamknul uvnitř i ústa má..perokresbou na obličej maluje čas steskyuž přijel pro mnea je tma..
33 názorů
sestricka.slunicko1
29. 07. 2010
Mám pocit,
že jednoho dne
rozdáš se.
Že chtěla by jsi nosit
všechnu tíhu světa.
Jak chceš všechny
vtěsnat
na svou dlaň;
na špičku jehly ?
sestricka.slunicko1
04. 01. 2010
jé - sestřičko - s tím nemám žádné zkušenosti, nikdy jsem si do konceptů nic neukládal, asi bude nejlepší obrátit se na Dera, ale pamatuji se, že jednou někomu dadíková radila cosi o ukládání do konceptů, tak třeba ona by mohla vědět co se s tím dá
jinak přeju, ať se ti v novém roce daří kromě oprav děl uložených v konceptech vše ostatní :-)
sestricka.slunicko1
03. 01. 2010sestricka.slunicko1
16. 10. 2009sestricka.slunicko1
16. 10. 2009wedle_vazy
16. 10. 2009
Vlak dětských nadějí,
snů, nesplněných přání,
propuštím v naději,
že co teď není kmání,
zpátky /až nastane čas!/
vrátí se Pendolinem,
Láska nebude trapas,
a my se sotva minem...;o)