Můj muž je ožrala (a Sparťan)

Můj muž je Sparťan.

On se tak tedy narodil, aspoň doufám ..

Jinak by to bylo fákt dost divný, to vám povídám.

V truhle má neustále dva až tři oštěpy, několik tóg, škatuli bederních pásů a rudé nákolenky – do kterých jsme se halili, když na nás z pod rohoží táhlo.

Můj muž se narodil ve Spartě a Sparťanem tak je – předpokládám – už dlouho.

Můj muž často říká, že Sparta je poslední dobou dost sešlá, hlavně radnice by potřebovala omítnout a předseda odvšivit.

Můj muž ale na schůze chodívá pravidelně bez ohledu na to, kdo má zrovna hlavní příspěvek. A pokud já se nechci cítit hůře, než jeho staré sandály, nabídnu mu radši, že zůstanu doma a potýrám cvičně několik otroků.

Můj muž je totiž blbec. (a Sparťan)

Můj muž nesází.

Postavte před něj pytlík travního semena, cibulky ba i odnože, ale nechá jej to chladným. Nepotrpí si na setbu.

Sází to pouze v krčmě. Jeden za druhým, mizí v něm žejdlíky toho thráckého patoku. A ten jeho kumpán, Leonidas, ho jen pokouší, pořád vykřikuje „tak zákon káže nám“ … hovado.

Říká mi – a já s ním souhlasím – nemůžeš pochopit sparťanskou duši - přeci nemůže vyměnit laciné víno a ožralého kamaráda za večer s manželkou. Taková věrnost mě jímá obdivem, kdyby se mi do něj nevtírala neodbytná otázka … zda nejsem úplně blbá. Ale pro jistotu se neptám, nejsem blbá, né ?

Můj muž dnes večer není doma. Je někde se Sparťanama a samozřejmě s tím vochlastou Leonidem. Mlel něco o zábavě v Thermopylách a jak to nějakým Prašanům natřou. Jen aby nebyl zase mrzutý, posledně se jich vrátilo jen třista ..

Jsem však už opilá.

A vím co je podstatné.

Dnes večer se domů nevrátí a já si můžu pozvat Xerxa.

Má fakt krásný zade …   za deset minu je tu !