Cesta do Indie

My, borci z Kubeličky

žijeme v domech bez výtahu

poznáš nás po svalnatých lýtkách

po sklonu

k schodišťové poezii

V éře Zlomené Nohy

straší mě ve snu

čtyřicet schodů,

klesají od mého prahu

do civilizace

ten práh teď nedokážu překročit

Tehdy

z pohozené láhve od gambáče vyplouváš

široký v ramenou, v pase jen

co se vejde do školaččiny stuhy

neseš mě třikrát třinácti schody

(čtrnáctý až za dveřmi vchodovými,

jen ty  víš,

že cesta do nebe tvé Toyoty vede

shora dolů)…

Na každém třináctém

tápeme

do sebe zaklesnutí k rovnováze

Jakub a Nanynka

Eros a Psyché

Po třetím (soukromém) pozdvihování

horce mi do pusy šeptáš

přes společnou hostii

slib návratu

Věno otcem vyveršované

na hvězdě, jež rudě bodala

pěti svými cípy

slíbils

jak ti napověděl cit

***

Řídký bombajský vzduch

stěží ti naplnil plíce

před vedrem z letiště spěcháš

před hlukem Evropou nepoznaným

( jakoby troubilo se k Poslednímu soudu)

do pekla nádraží Ví Tý

(Victoria Rail way Terminus)

na venkov do Púny:

1 milión obyvatel

Dýchatelná míra znečištění    - 60

Nebezpečná míra znečištění  - 70

Dnešní míra znečištění  -  233

Stejně si zapálíš cigaretu

Já statečně zatím na rotopedu

vidím ten film

zavřenýma očima

v domácím kině

živeném v provozu

peristaltikou našich aort

Vcházíš do katolické školy sirotčince

děti k tobě  uchváceně vzhlížejí

radostné, šťastné, jak je tu zvykem

učitel s potěšením přijímá tvé doporučení

od kardinála Diase:

"Realizovat výuku anglické konverzace

po dobu deseti dnů

za účelem sblížení..."

Desátého dne obejmeš Dulabéše

třídní vtipálek, ještě voní odpadky

vytáhli ho z nich, je to tři roky:

„Já se nedusil, sáhibe,

jen pomáhal odklízet“

Na rezivějícím skútru indické výroby

jedeš s ním

postrčit

Osud

*

Dnes mě berličky vedou hned po ránu na Olšany:

Máte krásného vnuka,

pane,

v dopisech z Púny objímá i Vás