1.

Stud studí ve studnách vědomí a podvědomí

studený strach bezděčného klamu

fáze před nebytím je studená?

kovově, ledově, štiplavě, okamžitě?

střídavě, trvale, mdle, nebo ostře?

chvilkově, trvale, bezedně, bezděčně?

hlomozně, bystře, líbivě, majestátně?

hloubavě, letmě, střídmě či krásně?

je na co se těšit?

je třeba se bát?

jsou strachy k něčemu?

dají se strachy měřit?

co je potom jednotka strachu?

jeden bol?

kolik adrenalinu obsahuje jeden bol?

kolik bolesti snese člověk?

kolik človíček?

kolik človíčků už muselo trpět vinou grázlů?

kolika grázlům to už prošlo?

kde jsou boží mlýny?

proč jsem tak vytrvale v prdeli?

co si osud vymyslel jsem se ani nesnažil ovlivnit, když tak, tak jenom naoko,

takže když přitvrdil, bral jsem to jako pochvalu, že se něco děje, že jsem v hledáčku.

Ale už mě to nebaví, nejsem.

Letargie všech k vlastnímu osudu, kdy prostě musíme pít, jíst, srát a spát mě má osvobodit,

ale!

úleva nepřichází, jen až dojdou cigára, bude to lepší.

Nemám starosti, protože vždycky je komu zavolat, vždycky někdo pustí chlup, aby se mě zbavil.

Tak to je úžasný. Dokonalý, velkolepý, ponižující, proč se vždycky najde něco, co srazí nadšení z krásných jiter, rozkvetlých stromů, zamrzlých louží, orosených pavučin, voňavých luk a podzimních barev?

Proč tolik dobrých lidí se šťávou v žilách a uměním se nelitovat zařve a ještě tak potichu?

Kde jste, vy ideály dobrých vkusů, které si nikdy nezadaly s kýčem?

Proč lidé nemají rádi otázky, které opájí tak krásně, ještě lépe než dobrá vína?

Proč se všichni bojí ptát jen tak, zbůhdarma?

Je bůh?

Proč ne? Proč si ho lidé vymysleli? Aby ho mohli zatratit, až svině s lidskou tváří zavraždí nejdřív jejich blízké a potom je samotné?

Kde je spravedlnost?

Ve smrti? Ale ta je spravedlivá jenom v tom, že přijde pokaždé. Takže k čemu se bát, zoufat si, bažit, utrácet, líbat se, rodit, litovat, blouznit, kácet se, smát, blbnout, plakat, snídat, oblékat, šetřit, bránit se?

Není načase přiznat si,

k čemu to všechno?