Pohádková (vyznání)

Víš, já pořád ještě věřím na pohádky. Na ty s dobrým koncem. Kde princ zachrání princeznu a drak nebude zabit. A někdy, když mi spadne do oka vločka a všechno se kolem rozplyne, přijíždí pro mě můj princ ve stříbrném bavoráku. Bílým koním už přece dávno odzvonilo. A ty se na nic nezmůžeš. Zůstaneš bezmocně stát s otevřenými ústy. Pak vločka roztaje. Ty se na mě usměješ a já jsem ráda, že nežiji v pohádce.