K narozeninám dostaneš věštbu

  Řekla mu věštkyně: „Nezastavíš se, neotočíš se, půjdeš stále vpřed. Cestou utratíš poslední minci daleko před cílem. Kůň ti umře vysílením. Budeš se plahočit nemocemi a ranami na těle i na duši, hrdlo sežehne ti žízeň, vnitřnosti rozdrásá hlad. Hůl zlomíš v boji s dravou zvěří, boty ztratíš v močálech a šaty ti roztrhá vítr. Budeš sám, nahý a zlomený, bez vzpomínek na minulost a bez naděje v budoucnost. V tu chvíli dojdeš na konec známého světa a tam najdeš, co hledáš už několik životů. Svůj vnitřní mír.

Na cestě se vířil prach pod kopyty sprintujícího koně. V jeho sedle seděl starší muž. Pospíchal. Pospíchal za zapadajícím sluncem, za svou budoucností. Štval koně na hranici vyčerpání a stejně se mu zdálo, že krajina kolem něj ubíhá příliš pomalu.

Pozdě v noci dorazil k malé nenápadné chatrči na míle vzdálené od nejbližšího města. Kolem jen hluboké lesy a rozlehlé travnaté pláně. Věděl to, protože tady už několikrát byl. Kdyby sem zavítal poprvé, o okolí by nevěděl nic. Měsíc ani hvězdy v těchto končinách nikdy nesvítí.

Seskočil z koně a vběhl do chatrče. Spěšně se rozhlédl. Uprostřed na ohništi bublala nezvyklá tekutina v kotlíku, byliny rozvěšené pod stropem naplňovaly malou místnost opojnými vůněmi. Ve vzdáleném koutu probleskly dva drahokamy. Ne, to byly oči kocoura. Nasál z plných plic vůni bylin i omamnou tíhu zdejšího šera. Byl první.

Seděla u stolku pod oknem a dívala se ven, jako by nevnímala návštěvu. On dlouho nehybně stál a ona dlouho předstírala, že o něm neví.

Caryna – vsechno nejlepsi dobytecku at se ti splni vsechna prani. diky ze jsi...

„První z dvou,“ řekla konečně a otočila na něj stářím pokřivenou tvář. I v chabém světle z ohniště viděl, že nemá panenky. A přesto viděla mnohem víc, než ostatní. „Měsíc přišel před sluncem, čin před tužbou, krev před otevřenou ranou. Všechno je naopak.“

Stál a poslouchal. Snažil se všechno si zapamatovat. Ona už dávno věděla, na co by se chtěl zeptat. Kdyby ale skutečně promluvil, řekla by mu míň.

„Mnoho let bylo rozhodnuto, kdo z vás přijde první, ale během posledních dnů se něco změnilo. A i když ode mě odejdeš dřív ty, neznamená to, že tě nepředběhne. Oběma dám proroctví, které patří jen jemu. Ale bude tě to něco stát. Dáš mi poklad, který tam najdeš. Souhlasíš?“

„Souhlasím.“

Brácha – Vsechno nejlepsi cipku

Odešel z chýše právě ve chvíli, kdy se zvedl silný vítr. Přicházela bouře. Podíval se k východu, který se měl tou dobou zesvětlovat, ale přes hustá mračna se nemohlo ještě slunce prodrat na svět. Povzdechl si. Přesně tam jel. Už dlouho se tomu vyhýbal. Jenže bylo třeba ukončit to, co před lety začal.

Vyhoupl se do sedla, natočil koně do bouře a vydal se vstříc zítřkům. Jestli pro něj bylo počasí znamením, tak se o nějakých lepších zítřcích mluvit určitě nedalo.

Maruska – ahoj, vse nej k narozeninam. Poslouchej, kdy tady presne prijedes a kdy se presne prestehujes. Myslis ze to zvladnes behem jednoho dne?

Vzal si, co mu patřilo, a spěšně odešel. Neměl náladu na dlouhé vysvětlování, kterým by stejně nic nevysvětlil. Neměl chuť v tom na tom místě zůstávat ani o den déle.

Rozjel se zpátky. Neměl namířeno na kraj světa, jel někam mnohem blíž. Po dvou týdnech rozvleklého putování dojel ke statku s velkým domem schovaném v údolí. Z komína stoupal šedý dým a po kopcích se spolu s jemnou mlhou povalovala nenápadná vůně pečínky.

„Blbá věštkyně,“ řekl si, když na to všechno shlížel při cestě do údolí. „Co bych získal, kdybych jel na kraj světa? Nic lepšího, než na mě čeká tady, už nenajdu.“

Eliska – Ja su ale debil!Mamce k svatku popreju,ale na tebe uplne zapomenu :( Vsechno nejlepsi,prisero pruhovana!Uz si mozna zaslouzis i titul Velkeho kuka :D ale nevim,nevim...posilam jeden velky a sladky polibek(a neodpustim si kousnuti do ouska)a nezapomen ze te mam moc moc rada!Ps:Darek mas u me :P

Muž opustil chýši věštkyně a krátce se zamyslel: „O jakém statku ta pomatená ženská mluvila? Snad po mě nechce, abych nějaký postavil? Blbá věštkyně.“ Poté pevně stiskl jílce svých dvou mečů a lehce se usmál. V nejbližším městě vypsali slušnou odměnu za hlavu nějakého chmatáka. A bylo jedno, jestli by ta hlava byla v pytli nebo na živém těle. Ať jde věštkyně kčertu, svět nabízí příliš mnoho dobrodružství, než aby ji poslechl. Vyskočil do sedla a odcválal do tmy.

Řekla mu věštkyně: „Své bitvy jsi vybojoval, svých zasloužených odměn jsi dosáhl. Nyní tě čeká mírumilovný a spokojený život po boku plamenné ženy, na statku v údolí na východ odtud. Jdi a užívej si životního míru plnými doušky. Dej odpočinout svému svědomí stejně jako svému tělu, neboť tvé minulé životy byly ve znamení krvavých bojů. Slunce bude každé ráno vycházet stejně zářivé a každý večer zapadat se stejnou únavou. A pokud se slunce neukáže, přečkáš zachmuřené dny u svého krbu. Jdi a nestrachuj se. Bude o tebe dobře postaráno.“