KDYŽ NASTANE BLACK OUT-2

Část druhá

Dana s Martinem ve skoro naprosté tmě pomalu došla do kuchyně, v níž se vzápětí ozval Martinův výkřik. Šlápl totiž na dolní část smetáku a jeho násada ho zasáhla do levého ramena.

„Do prde..! Zatracenej smeták!“ vyhrkl naštvaně.

„To je to, že neuklízíš věci tam, kam se mají uklízet!“ řekla mu ostře Dana.

„Za pár minut třeba bude světlo. Sedneme si do vobyváku a počkáme!“

„A co když ta porucha bude trvat dlouho?“

„Ale nebude!“
„Ty jsi si jistej vždycky vším a pak si překvapenej, že je to jinak!“

„Jak jistej vším?“

„Hele, začni hledat tu baterku. Bude položená na jedný z těch poliček vedle dřezu.“
„Tak pořád do mne nehuč!“
„Já snad do tebe hučím?“

„Já se na to musím soustředit!“ vyhrkl Martin, přičemž se prsty dotknul okraje poličky. Poté začal přejíždět její povrch a záhy nahmatal jakousi stojící věc. A při jejím ohmatávání zavadil loktem o něco dalšího na poličce, načež se ozvala tříštívá rána.

„Ježišmarja! Co si to shodil!“ vyjekla Dana.

„Zatraceně! Kdyby si nechtěla tu baterku hledat, tak se to nestalo!“ vyhrkl.

„Ty si shodil určitě tu květinovou vázičku!“

„Tak koupím jinou!“

„Ta byla po prababičce Boženě!“

„Sakra! Tak proč si jí neměla danou někde na poličce ve vitrínce?“
„Byla moc velká. Nikam se mi do vitrínky nevešla!“

„Krucinál! Tady nikde ta baterka není!“

„Někde tam musí bejt!“

„Prostě tady není! Klidně si ty poličky vochmatej sama!“

„Nešlapej hlavně v těch střepech!“

„Tak popojdi! Já se kvůli tobě nemůžu hnout z místa!“

 Dana se za chvíli dostala k poličkám a pozvolna je přejela prsty, ale baterku také nenašla.

„Kam si tu baterku zase zašantročil!?“ zeptala se poté.

„Já jsem jí nikam nezašantročil!?“

„A kde teda je?“

„Ty si říkala, že je na nějaký poličce!“

„Tam má bejt vždycky! Ty si jí někam vodnes a už nevrátil!“

„A kam bych jí vodnášel?“

„Ty jsi jí měl naposledy v ruce. Předevčírem si s ní přeci svítil do vnitřku pračky v koupelně. To už začínáš mít sklerózu?“

„No dobře, tak jsem jí nechal v koupelně. Škoda, že sis na to nevzpomněla už v předsíni,“ pronesl Martin a pomalým krokem se šoural kuchyní. Za čas se mu podařilo dojít do koupelny, v níž zvedl obě ruce a dlaněmi se dotkl zrcadla nad umyvadlem.

„Hlavně nic zase neshoď!“ ozvala se za ním Dana.

„Vůbec teď na mě nemluv!“ řekl a vzápětí se ozvalo několik ran. Jejich zvuk prozrazoval, že několik věcí spadlo do umyvadla.

„Co si to zase shodil!?“ vyhrkla Dana.

„Hergot, tady jsou všude ty tvoje pitomý šminky!“

„Ty si fakt nevohrabanej!“

„Nekřič!“ vyhrkl a vzápětí se ozvala velká rána, jak něco většího dopadlo opět do umyvadla.

„Proboha! Budeme mít votlučený umyvadlo!“
„Mám tu baterku!“ zvolal Martin a za okamžik jí rozsvítil.

„Podívej, co si to všechno shodil!“ řekla ostře Dana, když se zadívala do vnitřku umyvadla.

„Já to neshodil schválně. Hlavně, že máme baterku a klidně se vsadím, že se za chvílí rozsvítí,“ pronesl. Současně mu však ztuhnul výraz v obličeji, protože světelný paprsek začal slábnout a po chvíli přestala baterka zcela svítit.

„Tak to je teda skvělý!“ řekla naštvaně Dana.

„Holt jsou vybytý baterky,“ mínil Martin.

„A nějak se stále nerozsvěcuje, že,“

„Asi se přesuneme do obýváku a…“

„Přesuneme se do kuchyně a rozsvítíme svíčky, co máme na tom svícnu!“ vyhrkla Dana. A když Martin vstupoval do kuchyně, tak šlápl na ležící smeták, na jehož násadě mu podjela noha a on si nechtěně sednul na dlaždičky.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

---