Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez doprovodu
22. 10. 2009
26
22
4504
Autor
sestricka.slunicko1
Umíráme
jsme pískem mezi kamením
mapou ztraceného smíchu
láskou
rozdrobenou v zemi
jsme neutěšitelným pláčem
vzlykem v pomlce
v které hudba nezní
umíráme
ještě chvějí se nám prsty
jen již máme ústa zamčená
***
ještě ses nezeptal
a já už řekla ne
ty ne
a karty jsou rozhozené
levou rukou kříž
už se nepřiblížíš
a srdce v pravé
láskou není
***
chtěla jsem tolikrát říci
že jsem tě milovala
ale je to příliš daleko
až tam
kde zrak se mlží
a tak se sebe ptám
co si vlastně pamatuji
pamatuji si jen jednu větu
z celé kroniky
***
umíráme..
i naše sny
a možná
byly jenom moje..
22 názorů
sestricka.slunicko1
29. 07. 2010sestricka.slunicko1
15. 01. 2010
tahle bolí, ale mám z ní pocit, že moc dobře víš, že bolest k životu prostě taky patří. *
sestricka.slunicko1
31. 10. 2009sestricka.slunicko1
25. 10. 2009divka odjezdu
25. 10. 2009sestricka.slunicko1
25. 10. 2009Johann Wolfgang Mária Amadovič
25. 10. 2009Johann Wolfgang Mária Amadovič
25. 10. 2009Arnika Plazivá
23. 10. 2009
Je nádherná celá a kupodivu mi (na rozdíl od Tvých jiných) zase až tak moc smutná nepřipadá. Je v ní filosofie (sice negativistická) a retrospektiva s konečným poznáním (možné) pravdy. Je to velmi ucelená záležitost… *** :o)
Můj dojem vyjádřilo šest q.
Nádherné, působivé, ale strašně, strašně smutné....*
...líbí se mi první sloka... ..druhá je trošku mimo -pro mě...třetí ...část ano...čtvrtá aji jo... - ale samozřejmě každý ať si vezme co chce..co potřebuje... ....čtvrtina slov mi připoměla mou babi (82) ....které naslouchám celý život...díky;)