JEDEN DEN VÁLKY-3

Nadporučík Hervey Garland letěl ve dvojplošníku Sopwith Camel a střídavě se díval na oblohu i na zem pod sebou. Na ní spatřil stovky běžících postav, které směřovaly k německým zákopům, v nichž bylo mnoho nepřátelských vojáků. Poté uviděl, jak na zákopy nalétávají jednotlivé britské letouny. Jejich piloti stříleli z kulometů a svrhovali menší bomby, přičemž ze země na ně pálilo všechno, co mohlo. Garland sklopil let stíhačky a v klesavé zatáčce počal nalétávat nad jeden ze zákopů. Přes konce kulometů viděl vnitřek zákopu s postavami stojících vojáků, kteří stříleli z pušek na přibližující se britské pěšáky. Za okamžik stiskl spoušť a dvojice kulometů za rachocení začala chrlit proudy olova. A v následujících vteřinách bílé čáry střel dopadaly na postavy v šedivých uniformách.

  Korporal Erich Vallendor pevně svíral zadní část kulometu, přes jehož horní část hleděl do prostoru před zákopem. Jeho střelba z něho kosila britské vojáky, kteří se hroutili za všelijakých pohybů před ostnatými dráty i v nich. Už několik postav v khaki uniformách leželo bezvládně na ostnatých drátech a jiné se svíjely na zemi.

„Letadlo vlevo!“ vykřikl gefreiter Walter Walz, který byl skrčený vedle Vallendora a měl v dlaních pohybující se pás nábojů. Ten se zadíval v udanou stranu a spatřil dvojplošník v letu nad zákopem, jehož pilot pálil na vojáky.

„Zkusím ho sestřelit! Vodendej dva pytle z vrchu!“ vyhrkl Vallendor a Walz obouručně shodil dvojici pytlů. Poté oba vojáci přemístili kulomet do místa, kde předtím byly pytle. Vallendor se pak upřeně zadíval na přibližující se britskou stíhačku a natočil hlaveň kulometu tak, že záhy viděl její předek v mířidle.

  Nadporučík Garland pokračoval ve střelbě na německé vojáky v zákopu a přitom si všiml několika průstřelů na spodních křídlech letounu. Vzápětí však uslyšel i přes hluk motoru mlaskavý zvuk dopadajících kulek na potah trupu. Současně postřehl v jednom místě zákopu na pytlích kulomet, který na něho pálil. V následující vteřině ostře strhnul Camel do strany, přičemž však bylo letadlo opětovně zasaženo, a to do motoru. Přitom Garland zatáhl nadvakrát za pojistky od malých bomb, které vzápětí padaly do prostoru zákopu. Současně Garlant zařval, protože pocítil prudkou bolest v pravém boku, do něhož byl zasažen kulkami. Zároveň z motoru vyšlehly oslnivé plameny a on za pokračujícího řevu si dal před obličej levou paži. Stíhačka přešla do strmého letu, který on už nedokázal vyrovnat. Bolest se stupňovala a přitom mu počal hořet oděv na levé ruce. Pravou rukou svíral řídicí páku a snažil se zoufale vyrovnat letadlo. Avšak marně. To už se řítilo nezadržitelně k zemi, jejíž povrch Garlant vzápětí zahlédl přes plameny. Ty mu už olizovaly i tvář a zároveň mu vzplál oděv na několika místech. A tak se v záplavě plamenů za stupňující se šílené bolesti řítil vstříc smrti, která nastala vzápětí po dopadu a explozi stíhačky.

  Korporal Vallendor pálil z kulometu na britské letadlo a uviděl, jak odhazuje dvě bomby, načež z něho vyšlehly plameny.

„Dostals ho!“ vykřikl gefreiter Walz. Vzápětí zazněl výbuch a po něm následoval další, který byl na okraji zákopu. Oba zasáhla sprška hlíny i střepin, přičemž se ozvaly výkřiky vojáků v zákopu.

KONEC TŘETÍ ČÁSTI