Než nasednu

Sklem už jen prostupuje stesk za dny s prošlou lhůtou

v kapkách dálek pak stékají na parapet,

kde smáčí rám okna všedních dnů,

a ten jim hráze rozumu nestaví.

Vzduchem poletuje zvláštně šedivý smír,

usedá na polštář plný načechraných snů

a šeptá něco o nadějích a vůni poznání,

odhodlání, touze a slunečných dnech.

Já a moje tělová schránka neúčastni jsoucna,

ve stínech večerní oblohy rozeznávám

duši svou na peróně stát ruku v ruce s leskem nadšení

- nastupuji a jedu neznámým světům klepat na dveře.