Prašný fejeton

Prašný fejeton

Když se zamyslíme nad větou ,,Za patami se mu prášilo“ přijdou naše myšlenky na to , že toto označení je vlastně tak trochu nesmyslné. Uteče-li nám pes s právě opečenou klobásou,nejspíš se mu bude za patami prášit.Poběží -li prachem tak možná.Avšak běží-li pes s naši večeří po bezprašné cestě a klobása ještě není zpopelněna,proč řekneme že se mu za patami práší? Máme snad halucinace? Nebo si vysníme prach? Na tyto otázky bychom museli hledat odpovědi nejspíš u svých dalekých předků,ale i kdybychom se vypravili do minulosti,nejspíš bychom se ze těmi staříky moc nedomluvili.Nejdříve by se zeptali jestli už Karel IV. zemřel,popřípadě co novotu vymyslela Marie Terezie.Také z jejich mluvy bychom nejspíše rozuměli pozdravu a potom rozloučení. Musíme se prostě spokojit s myšlenkou,že nevím eproč se nám v hlavě okamžitě zrodí věta ,,za patami se mu prášilo. Zatím se budeme přeci raději radovat že to tenkrát ten řezník (pokud platí má teorie ze psem a klobásou) nevymyslel jinak.Místo této dovoluji si říct skvostné věty bychom mohli pokřikovat například ,,Za patami se mu šplíchalo“ , ,,Za patami se mu sypalo“ ,nebo podobné věci , ze kterých však nesmím vynechat příklad. Jen si představte jak vyprávíte historku,jak někdo odněkud rychle odbíhal a na úplném konci z vás vypadne: ,,Až se mu za patami stříkalo.“ Tudíž můžeme být šťastni,že praotec řezník uvedl do oběhu tuto nádhernou větu a my můžeme spokojeně utíkat s myšlenkou , že se za námi “jen“ práší a ne mnohem horší věci.