To se teď přece nenosí

Prolog

"Teto, na téhle fotce bych tě ani nepoznala."

"To nejsem já, teda jsem — nebo byla jsem? — to už je tak dávno, že ani nevím... Pojď si vzít něco ke svačině, já zatím uklidím ten nepořádek."

To se teď přece nenosí

"Brácha?!"

"Co je zas...?"

"Vyfotíš mě?"

"Tebe zrovna..."

"Brácha, nebuď —"

"A musí to bejt letos?"

"Ne asi, vloni, blbečku!"

"Vloni... to jsem tě vyfotil, na bruslích...; tak obouvat, fofr!"

"No jasně, pořád jsem ta malá, blbá holka s pletenou čepicí a nudlí u nosu!"

"Nedělej, že už jsi z nich vyrostla..."

"Z čeho jsem měla vyrůst?"

"Z bruslí, přece."

"Jaké brusle...? jo tak..."

"Víš — já bych chtěla vyfotit jinak..."

"Jak, jinak? Jednou jsem tě fotil taky na kole; a tys pak hned spadla..."

"A bulela jsem jak tele, já vím, a asi rok jsem pak na kolo nesedla."

"Ale teď bych potřebovala vyfotit..."

"Nahatá?"

"Jak's prosímtě přišel na takovou kravinu?"

"Pěšky asi, ne?!"

"No, ono to tak vlastně trochu..."

"Z tebe to ségra leze jak z chlupatý deky; tak se konečně vymáčkni, dávám ti minutu, maximálně..."

"Zbláznil ses? Za minutu se sotva stačím svlíknout, natož učesat a namalovat..."

"Jak, svlíknout...? Jo ty fakt...? No to se teda mám na co těšit..."

"Tak prr, hošánku! Na to, že bys mě chtěl vočumovat, zase pěkně zapoměň."

"Že bych toho na tobě asi tak viděl... Máš už..."

"Ne, asi..."

"Vždyť ani nevíš, na co jsem se chěl zeptat."

"Na co, asi? Na co se tak asi kluci ptaj? Co vás na holkách akorát tak zajímá?"

"Já nevím, mě by třeba zajímalo, jestli máš umytej krk; abys na tý fotce pak nevypadala jak z chudinské čtvrti v rozvojové zemi."

"Vole! Ne, ale fakt, myslíš, že jsem hezká?"

"A jak to mám podle tebe vědět?"

"No normálně, jestli by ses za mnou třeba ohlídnul nebo bys kvůli mě šel jinudy, abys mě moh` potkat..."

"Jinudy? To bych šel — ale abych tě potkat nemusel."

"Ty seš blbej, já to myslela vážně; jako jestli už vypadám dost velká..."

"Chloupky už ti rostou?"

"Jaký chloupky?"

"Jaký asi; ty v nose nemyslím..."

"Ty seš fakt jak malej; ty už dávno nemám, to se teď přece nenosí... To nevíš?"

"A co teda budeme fotit?"

"Nic! A vypadni z mýho pokoje, hnusáku jeden! ...ne počkej, tak mi aspoň půjč foťák —"

"Tobě zrovna, ty... neopeřená. Vždyť ani nevíš, kde to zmáčknout."

"To teda vím! Dívala jsem se, když... Jenže s těma kolečkama to neumím..."

"Tak počkej, dojdu pro něj, když mě teda tak pěkně prosíš."

"Ty ještě nejseš svlíknutá?"

"Když já nevím... a nebudeš se koukat?"

"Nebudu, a dělej už... Teda vlastně budu, jak bych tě asi moh` fotit a nekoukat se."

"No že by ses koukal jen tak napůl, jako že vidíš, že tam jsem, ale jinak že mě nevidíš."

"A co s tou fotkou pak vlastně budeš dělat?"

"Co je ti do toho!"

"Já myslel jako, kdo se na ní bude koukat, když já se na ní koukat nesmím."

"Já se na ni budu koukat!"

"Sama?"

"Jo sama. A pak si ji schovám..."

"Jo, a pak zapomeneš kam, a pak ji najde máma a pak bude tanec!"

"Tak já si ji schovám u tebe. Tam jí máma hledat nebude. A i kdyby jo, tak tobě to nějak projde... teda jestli nepozná, že jsem to já — musím se nějak jinak učesat, nějak nově..."

"A to bych se na ni jako směl koukat, když by byla schovaná u mě?"

"No, moc ne. Ale když bych to nevěděla, tak možná jo..."

"Hlavně už teda prosímtě dělej, nebo se setmí..."

"Jé, a potmě bys mě vyfotit nemohl? Že bych na tý fotce jako byla, ale vlastně jako nebyla, víš?"

"A k čemu by ti byla taková fotka, když by tě na ní nikdo nepoznal?"

"Já nevim, asi... Já bych přece věděla, že jsem to já, a ten, komu bych jí da—"

"Tak takhle to teda je! Sestřičce se začínaj zapalovat lejtka; pár na zadek bys náhodou nechtěla?"

"Od tebe určitě! ...ale mámě to neřekneš, slib že ne?!"

"Leda bych chtěl taky nějakou schytat."

"Moh` by ses teda teď na chvilku otočit? Než se..."

"Už?"

"Počkej, teď ne!"

"Tak už?"

"Ještě brejle si sundám..."

"Ségra, dělej!"

"Ty vlasy bych si měla trochu..."

"Na vlasy tak bude zvědavej...!"

"Ne! Ještě se nedívej, lehnu si radši takhle, abych jako byla, ale aby nic nebylo vidět... Už můžeš."

"—"

"Myslíš, že je to dobrý? Líbila bych se ti takhle?"

"Jak to mám vědět? Chtělas, abych se nedíval."

"Ale teď musíš... Teda nemusíš, ale mohl by ses, bráško, prosímtě podívat, jestli takhle to tvojí sestře sluší?"

"No, docela to ujde, jen tu pr... Nevystrkuj tolik zadek, už tak ho máš jak valach..."

"Já tě něčím praštím, ty blboune, počkej až tě chytnu... Že to není pravda, to s tím zadkem, jak`s říkal..."

"Jak se tak koukám teď, když stojíš, tak je to lepší..."

"Né! Nekoukej se! Hned si zase lehnu."

"Tak já už teda nevím; mám se koukat nebo se nemám koukat? Každou chvíli jinak..."

"Tak, teď už se nekoukej a foť!"

"Mně došel film..."