krásná carmen

Hrud se jí dmula nevypovezenou tohou. Kráčela po chodbách. Jednu rukou si prohrabávala své havran í vlasy, druhou sáhla po klice. Druhou rukou si hrála s klíči od malé komůrky. Obě ruce se ji třásly. Žila v manželství s Ferdinandem dlouho, ale vědela, že skrývá desivé tajemství.Každou  noc se vykrádal z hradu ven, její lože bylo chladné, její luno a prázdné a.....okno bylo vždy otevřené. Každá ze služek opustila jejich hrad bez vysvětlení nebo  jenom rozloučení.

Najednou zaslechla kroky, klíče jí z prstu vypadly a spadly jí naštěstí do výstřihu.


„copak tu deláš má milovaná?“
„byla jsem na večerní porocházce
„pojd můj drahý, at v tech středovekých chodbách nenastydneš..“


Dveře se za nimi temne dívaly.

V noci se Ferdinand opet vytratil a ona poskvrnila polštář svými slzami. Z okna ji temne pozorovala luna.
Druhý den obedvali čerstve zabitého kance.
Krásná Carmen vedela, že v jejich lesích žijí pouze danci, srnci a zvlášte pak mufloni...čerstvá pečínka ji byla podezřelá.

„Kdes ho sebral milý Ferdinande?“
„ulovil jsem jho pro tvé krásné oči, nejkrásnější smaragdy. „ Carmen mela zelené oči.


Další noc,vydala se Carmen s klíčem po temné chodbe. Podala svému muži uspávací odvar z jmelí a vplížila se do tajné místnosti.

Dveře se otevřely a ona uvidela..osm vysušených mrtvol...v tom jí to došlo - Ferdinand je upír!
Když se v uprku otočila, uvidela pouze jeho oči plné zloby a když se do ní zakously jeho ziby, zahlédla na nich kus kančí srsti.