Harašení na pracovišti

Přestože bylo ráno, venku zuřila dobrá bouřka.

Do výtahu jsem nastupovala ještě rozespalá a hned si všimla, že pojedu s největším proutníkem (alespoň se to o něm říkalo) , šéfem z vedlejší stanice. Najednou se ozvala rána a zhaslo světlo, výtah se zastavil mezi patry. Šerem pronikalo slabé světlo. Zděšeně jsem vytřeštila na Františka oči.

„Klíd, mam velkou svačinu“...Ujistil mě a poklepal na tašku.

V tom výtah sjel do nižšího patra a za chvíli se rozsvítilo světlo, nemocnice jela na agregát.

No, to začíná pěkně, myslela jsem už na to, kolik hodin tam můžeme být zavřený, než by na nás přišli.

„Čau lásko!“ Zahulákal kolega, který šel naproti mě a teatrálně rozevřel náruč.

Se smíchem jsem ho napodobila a vzápětí se ocitla v jeho kamarádském medvědím objetí. Zapraskalo mi povážlivě v obratlech a na chvíli jsem ztratila dech.

„Hele,....“ Spustila jsem načuřeně.

Zakroutila jsem rameny a zjistila, že mě vlastně výborně napravil.

„To bylo dobrý..“ Dokončím užasle.“

.

„Sestřičko, víte jak se chytaj kamzíci?“ Ptal se mě sanitář Václav a blížil se ke mě s významně napřaženýma rukama. Bylo mi hned jasné, co tím ten mizera myslí, ale zároveň jsem věděla, že jsem bezbranná, protože jsem nesla v každé ruce jednu konvici s čajem.

„Hořký, nebo sladký?“ Zeptala jsem se ho vlídně.

Nechápavě se na mne podíval.

„Doporučovala bych hořký, ten není tak horký a nebude lepit.“

Stále nechápal.

„Jestli na mě sáhneš, tak tě poleju.“ Konstatovala jsem s vážnou tváří.

„Ale zkusit jsem to musel.“ Zazubil se.

Byl čas oběda, nevětší shon a já se snažila pracovat rychle a tak jsem si hned nevšimla, že jsem v uliče mezi postelemi uvěznila sanitáře Václava a Jardu. Václav se začal hned protahovat přese mne a já se plně soustředila na infusní set u pacienta.

„Hele, jak to, žes ho nepraštila?“ Byl zvědavý Jarda.

„Protože všechno, co se o mne opíralo bylo měkké, kdybych cítila něco tvrdého, už by jí měl.“

Zrovna jsem se snažila strefit žanetkou do PEGU, když se začal protahovat Jarda a já vztekle zavrčela.

„To byl mobil, to byl mobil...“ Zvedl ruce v obranném gestu Jarda

„Ten sis zapomněl nahoře, ha ha...“ smál se Václav.

„Já vám oboum zrušim ty vaše mobily, jestli hned nezmizíte a nepůjdete něco dělat!“ Zavřískla jsem vztekle.

Konečně jsem byla na posledním pokoji a myslela jen na to, že se mi chce už půl hodiny čurat a  můžu běžet. Vyběhla jsem tak rychle, že jsem málem spadla do pojízdné vany, která blokovala mou únikovou cestu z pokoje. Byla připravená u výtahu a stál tam sanitář Filip a Václav.

„Chci ven, pusťte mě...“ Zaprosila jsem nešťastně.

Filip se zaculil a vzal mě do náruče a hodil do vany. Vypískla jsem protože vana byla studená. V té pozici měl Filip asi dobrý výhled, protože konstatoval: „Prohráls pivo, má černý kalhotky a ne růžový..“

Teď mě teda naštvali. Sesunula jsem se do kleku a naklonila k Filipovi tak, aby měl výhled na podprsenku a zmátla ho: „A jseš si jistý, že to byly kalhotky, to co jsi viděl, já totiž žádné nenosím.“ Mrkla jsem na oba , ladně seskočila a snažila se sebevědomě odkráčet. Oba tam zůstali stát s otevřenou pusou. Za rohem jsem smykem utíkala na záchod. „Pitomci, alespoň jsem vám nasadila brouka do hlavy, cha..“

„Sestřičko, jste vdaná?“ Zeptá se mi jeden z pacientů, když se nad ním skloním s teploměrem.

„Jsem.“ Odpovím mu

„Hodně?“

Zamyslím se „Myslím, že dost.“

„A jste věrná?“

„Myslím, že ještě víc.“

„Hele, mám barák, peníze, co má váš manžel a já nemám?“

„Především udrží myšlenku i moč, na rozdíl od vás dědo.“ Prozradím a uteču.

„No to byla nádhera.“ Vběhne na sesternu kolegyně.

„Právě jsem byla na masáži u tvého manžela. Víš že je úžasnej? Musí to být nádhera, mít doma maséra. A co si to tam vůbec mumláš?“

„Nic, jen něco o kovářově kobyle.“ Zavrčím a schovám se opět za své papíry.

Na sesternu právě vešly dvě praktikantky. „Hele, ten velkej, potetovanej, to je síla, co?“

„Jo, ale má pořád blbý narážky, slyšelas ho..“ „Má piers v nose, hrozný.“

Poslouchala jsem, co si povídají ty dvě o mém manželovi, aniž ví, že je vlastně můj muž.

„No, a taky má piers v penisu, když mu řeknete, tak vám to ukáže, mě ho taky ukázal.“ Poradím jim důvěrně.Já mu ukážu narážky v přítomnosti takovejch kůzlat.

„Jo, fakt?“

„Klidně běžte, bude teď u sebe v masérně...“

Když odběhly, sedla si ke mně kolegyně: „Koukam, že si je vychutnáváš, víš že jsi potvora? Kdy jim chceš říct, že je to tvůj manžel?“

„Hele, nech mi alespoň trochu povyražení tady jo?“

Domů přišel manžel chvíli po mě.

„Myslíš, že vypadám jako úchyl?“ Ptal se mě nejistě.

Chvíli jsem si prohlížela zaujatě jeho potetovanou hlavu. „Ne, vypadáš jako mafián.“

„Vidíš, a ty dvě praktikantky přišly za mnou, abych jim ukázal piers v penisu.“

„A ukázals´?“

„Blázníš? Jo, a slyšel jsem, že nenosíš v práci kalhotky, je to pravda?“

„Blázníš? Víš co, pojď mi to zkontrolovat, ty můj mafiánku...“