HRAnice

t

dakujem vsetkym za kritiky

dakujem vsetkym za kritiky

skvělé vyjádření jinak těžko popsatelné intuice

Zvláštní pocit, cítím ho. Tvoje tabu je ale významově něco, co ty sama nechceš porušit, o čem ty sama nechceš mluvit, o čem se mluvit bojíš. Přitom ale kolem toho tabu bloudíš a hledáš do jeho světa vchod - tedy to tabu chceš porušit. Nechává tě bloudit, protože sám sebe není schopen vyjádřit nebo protože ví, že ho musíš pochopit ve svých slovech. Takže tvoje tabu je to tím, že o tom mluvíš jen tady skrytě - a cítíš, že o tom nemůžeš mluvit s ním. Že kdybys o tom přímo mluvila, porušíš tabu, že právě o tom se mezi vámi nemluví. Jinakost je nutná. Ale nemluvit o ní... může to být krásné, může to být tak, že pojedete každý po jiné koleji a ani o tom nebudete vědět. Jestli ono to ale není skoro vždycky. Je dobré si to takhle konkrétně popsat, máš od čeho se odrazit. *

Ahoj, přijde mi to spíš jako momentální reflexe nějaké vize, než jako báseň. Například verše: "jsi akoby ďalej..." proč akoby? Nejistota autora ve ztvárnění je první, co mě napadlo, ale spíše to vypadá na nedotaženou věc, příliš rozmělněnou, kterou nezachtání ani alternativní veršová struktura. Ale pravda je, že pasáž: "tvoj svet stal sa mojím tabu" je vcelku zajímavá.

tvoj svet stal sa mojím tabu

*

nie, nemalo.

nemělo být:..,,určitě nájdeš vchod,,"?