Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKamenné srdce
05. 11. 2009
3
5
1298
Autor
Minda
Žij jsenou jeden princ, který byl příliš namyšlený...
Kamenné srdce
Byl jednou jeden příliš namyšlený princ, který svou pýchou a přehlíživostí zraňoval všechny kolem. A tak se stalo, že se od něj lidé odtáhli a on stárl a byl stále sám.
Jednoho dne při procházce lesem narazil na malou dřevěnou chatrč, ve které žila víla Simien.Zaklepal a po chvíli se dveře otevřely a v nich stála bytost tak krásná, že se pincovi zatajil dech.
"Kdo jsi, krásná paní?! zeptal se okouzlen.
"Jmenuji se Simien. A ty?"
"Já jsem princ Albert. Jistě si už o mně slyšela, vždyť zámek je nedaleko!"
"Baže slyšela, ty jsi ten nafoukaný princ, kterého nemá nikdo rád!"usmála se dobrácky víla.
"Jsi ty ale opovážlivá! No, nepozveš mě dál, jsem už unavený z toho trmácení po lese."
"Nuže pojď" a Simien zavedla prince do malé útulné světničky.
Povídali si a povídali a překvapená víla po chvíli zjistila, že jí princ učaroval. A tak slovo dalo slovo a brzy byla svatba.
Jenže ...
Simienin otec vílí král Arubar byl od začátku proti svatbě. A když se mu dcera vzepřela, tak ji i jejího nastávajícího proklel se slovy : "Jestli tě ten povedený princ opustí, tak budeš po zbytek života lítat po lese, ale nikoli už jako víla, ale coby ptáček, který nikdy nenalezne hnízda a místa k spočinutí. A on? Bude z něj kámen!"
Ale novomanželé si žili dobře a spokojeně.
Jednoho dne byla princezna sama doma a náhle se jí zastesklo po lese, po vílích kamarádkách, po skřítcích, stromech, měkkém mechu. Vykradla se tedy ze zámku nikým nespatřena ke své staré chlupce. A její srdce zaplakalo, když viděla, že z ní zbyla jen hromádka dříví.
"Z toho si nic nedělej, pojď mezi nás, tancuj a raduj se s námi!" zaslechla za zády známé hlasy.
Nemusely jí přemluvat staré vílí kamarádky. Po chvíli tančil celý les, jak byli všichni rádi, že se Simien vrátila.
Ale čas plynul příliš rychle a princ se vrátil domů a princezna nikde.
Vzplanul v něm hrozný hněv, který zesiloval každou vteřinou její nepřiíomnosti.Nakonec rozkázal, aby jí nepouštěli do zámku, ale aby na ní pustili psy. Zlostně odhodil prsten a přecházel sem tam po pokoji.
Simien se polekala, když se začalo stmívat. Ale její družky a přátelé ji nechtěli pustit domů.
"Zůstaň tu s námi, drahá Simien, zapomeň na ten člověčí svět!Raduj se s námi, milá Simien, ten lidský svět je jen plný běd!"
Ale Simien na ně nedala a hnala se domů. Tady jí přivítala neoblomná stráž a psi, kteří by ji snad i roztrhali, kdyby se nestalo...
Jak utíkala, tak najednou pocítila, jak se smršťuje, její tělo bylo náhle lehoučké a droboulinké. A tu jen zamávala křídly a vzlétla. Chvíli poletovala kolem zámku, ale pak zamířila do lesa.
V ten samý okamžik se princ proměnil v kámen a ten tu stál najednou v lese uprostřed stromů. Na první pohled bylo vidět, že sem nepatří, protože kromě své obrovitosti měl taky podivný tvar - bylo to kamenné srdce.
A to jsme tam také našli s mojí milou, když jsme se toulali lesem. Kolem poletoval malý ptáček a co chvíli na kámen usedl a usedavě zpíval.
Pro slabší povahy zrovna vymýšlím lepší konec - nechte se překvapit! Nebo ještě líp : vyhlašuji tímto soutěž o nejlepší konec pohádky!!!
Jednoho dne při procházce lesem narazil na malou dřevěnou chatrč, ve které žila víla Simien.Zaklepal a po chvíli se dveře otevřely a v nich stála bytost tak krásná, že se pincovi zatajil dech.
"Kdo jsi, krásná paní?! zeptal se okouzlen.
"Jmenuji se Simien. A ty?"
"Já jsem princ Albert. Jistě si už o mně slyšela, vždyť zámek je nedaleko!"
"Baže slyšela, ty jsi ten nafoukaný princ, kterého nemá nikdo rád!"usmála se dobrácky víla.
"Jsi ty ale opovážlivá! No, nepozveš mě dál, jsem už unavený z toho trmácení po lese."
"Nuže pojď" a Simien zavedla prince do malé útulné světničky.
Povídali si a povídali a překvapená víla po chvíli zjistila, že jí princ učaroval. A tak slovo dalo slovo a brzy byla svatba.
Jenže ...
Simienin otec vílí král Arubar byl od začátku proti svatbě. A když se mu dcera vzepřela, tak ji i jejího nastávajícího proklel se slovy : "Jestli tě ten povedený princ opustí, tak budeš po zbytek života lítat po lese, ale nikoli už jako víla, ale coby ptáček, který nikdy nenalezne hnízda a místa k spočinutí. A on? Bude z něj kámen!"
Ale novomanželé si žili dobře a spokojeně.
Jednoho dne byla princezna sama doma a náhle se jí zastesklo po lese, po vílích kamarádkách, po skřítcích, stromech, měkkém mechu. Vykradla se tedy ze zámku nikým nespatřena ke své staré chlupce. A její srdce zaplakalo, když viděla, že z ní zbyla jen hromádka dříví.
"Z toho si nic nedělej, pojď mezi nás, tancuj a raduj se s námi!" zaslechla za zády známé hlasy.
Nemusely jí přemluvat staré vílí kamarádky. Po chvíli tančil celý les, jak byli všichni rádi, že se Simien vrátila.
Ale čas plynul příliš rychle a princ se vrátil domů a princezna nikde.
Vzplanul v něm hrozný hněv, který zesiloval každou vteřinou její nepřiíomnosti.Nakonec rozkázal, aby jí nepouštěli do zámku, ale aby na ní pustili psy. Zlostně odhodil prsten a přecházel sem tam po pokoji.
Simien se polekala, když se začalo stmívat. Ale její družky a přátelé ji nechtěli pustit domů.
"Zůstaň tu s námi, drahá Simien, zapomeň na ten člověčí svět!Raduj se s námi, milá Simien, ten lidský svět je jen plný běd!"
Ale Simien na ně nedala a hnala se domů. Tady jí přivítala neoblomná stráž a psi, kteří by ji snad i roztrhali, kdyby se nestalo...
Jak utíkala, tak najednou pocítila, jak se smršťuje, její tělo bylo náhle lehoučké a droboulinké. A tu jen zamávala křídly a vzlétla. Chvíli poletovala kolem zámku, ale pak zamířila do lesa.
V ten samý okamžik se princ proměnil v kámen a ten tu stál najednou v lese uprostřed stromů. Na první pohled bylo vidět, že sem nepatří, protože kromě své obrovitosti měl taky podivný tvar - bylo to kamenné srdce.
A to jsme tam také našli s mojí milou, když jsme se toulali lesem. Kolem poletoval malý ptáček a co chvíli na kámen usedl a usedavě zpíval.
Pro slabší povahy zrovna vymýšlím lepší konec - nechte se překvapit! Nebo ještě líp : vyhlašuji tímto soutěž o nejlepší konec pohádky!!!
5 názorů
Sebastiana
06. 11. 2009
Ten princ je ale náladový, jednou mu milá nepřijde domů a hned toto... je to pohádka se smutným koncem, ale docela se mi to líbilo. Soutěže se účastnit nebudu. :-)