Ukolébavka

Noc.

Hlava plná havranů.

Černozem nasáklá deštěm.

Kape jim z křídel voda.

Řvou.

Snažím se je zahnat.

Otáčím se na druhou stranu.

Přelétají.

Srdce mi buší.

Nadechuji se.

Zhluboka.

Znovu a znovu.

Spát.

Spát.

Nemyslet.

Na NIC.

Začínám  si zpívat ukolébavku.

Nikdo jí neslyší.

Je tichounká a bílá.

Jako prostěradlo na poledním slunci.

Leží na zelené louce.

Teď po něm přeběhl pes.

Měl špinavé tlapy.

Za ním děti.

Smějí se.

Měly  špinavé tlapy.

Běží k řece.

Slyší  nějakou  píseň.

Stojí užasle na břehu.

Taková velká a spí v řece !

Ukazují na mě.

Směju se.

Je tu teplá voda !

Namítám.

Smějí se.

Má pyžamo ! Má pyžamo !

Volají a utíkají po louce.

Mají čelenky z havraních per.

Nádherné čelenky.

Ráno si z jejich peří slepíš čelenku a budeš  krásná.