Vzpomínka na Prahu

Praha, ta holka stověžatá

se špínou ve spárách kočičích hlav,

stužku své Vltavy vzala a látá,

co prodřel ten její milý dav.

A je jich mnoho – zteřelých míst,

kam člověk ze zvyku chodívá,

a má je rád a je si jist,

že mu moc jiného nezbývá,

mnoho těch puklých schodů, těch dvorů,

vzpomínek vzbuzených ze spánku,

čajových sklepů, kde za hovoru

zní cinkot Buddhových náramků,

smutné ty tramvaje z Vršovic,

Jirásek kynoucí z pomníku,

Čechův most secesních krasavic,

tajemné nádraží v Braníku...

Tolik těch ulic, co prošli jsme jimi

v návalech smíchu i na dně sil.

A Praha – ukutá staletími,