Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seH R Ů B K Y
10. 11. 2009
17
23
3063
Autor
blboun nejapný
***
Chci žít ve chvíli zrodu
kdy matka křičí
k mému stonu
nechci
jsem vypuzen
jsem láskou milován
anebo zostuzen
bolestí rodičky
pohřeb jak bez svíčky
váží kila na deka
potom mě deka zaplétá
životem předsudků
těch matek žijících prohrůbků
s matkou v hrudi zápasím
dýchám i chroptím
nerodím
už už
tu matku porodím
v slzách ji lásku
k nohám navracím
***
23 názorů
blboun nejapný
20. 11. 2011blboun nejapný
11. 11. 2009blboun nejapný
11. 11. 2009
Hrozné je, že takhle nemocný člověk je najednou jakoby cizí a mizí všechna pouta z minulosti...
blboun nejapný
10. 11. 2009
když přišla moje dcera do domova důchodců, všichni na ni koukali jak na vánoční kometu,
byly jí asi tři, hodiny krmila a ukazovala záchody celému sálu a co bylo nejšílenější, ono ji to vždycky a celou dobu strašně bavilo. Od té doby chce být zdravotní sestrou.
Škoda, že se u tebe nemůže stavit :-(
blboun nejapný
10. 11. 2009blboun nejapný
10. 11. 2009
Je to to nejtěžší co dítě(ať je mu kolik chce)může prožívat.Až teprve v těchto chvílích si uvědomí spoustu věcí..Svět je kulatej a všechno se točí a vrátí se nám zpátky .Nám maminkám .Byly li jsme opravdu maminkami,to děti se o nás na sklonku života postarají, najdou nám cestu domů, do obchodu. Vezmou nás za ruku a trpělivě znova a znova každý den vysvětlí to samé,pozdějí nekdy zabalí do plenek a nakrmí nás lžičkou.Chce to od našich dětí neskutečně mnoho lásky a trpělivosti, je to ta co jsme Vám dávaly my , když jste byli malí..A před každým kdo tohle dokáže blbounem,Metta a spousty dalšíma skládám neskutečně hlubokou a opravdovou poklonu.Dali jste, dáváte svým maminkám to nejvíc na světě co jim můžete dát...Není nic smutnějšího než staří, nemocní lidé odsunutí do starobinců , blázinců-já vím je to strašně strašně těžký starat se o někoho takhle ...a velmi moc chápu občasné "odlložení" aby si rodina odpočala..Je to skoro stejně těžký jako nosit Vás děti..rodit vychovávat..učit vás zlobit se nad pořád stejnými věcmi co nám děláte..s jedním rozdílem..my mámy máme ve vás dětech radost a naději... že nám jednou,podáte ruku a ukážete nám kde je záchod..
blboun nejapný
10. 11. 2009
splést si psa s vnučkou, možná
ale ne milovaného s nemilovaným.
Nemoc oloupala cibuli na lásku
pálivou,
na schovávanou si hrající,
hořkosladkoslanokyselou :-))))),
přítomnou
P.S. tchyni s Alzheimerem jsem před rokem pohřbila :-/