Mramoroví ptáci

Mramoroví ptáci

pijíce zvratky snů tisíců mocí

nesmytelné přízraky vínových nocí

jež zanechaly ve snu žár

jenž zvědavě  kroužil mdlobou v níži

v níž sestávaly mozky mrtvých opic jediným

s čím stálo za to obchodovat.

Chlad

jenž požíral mé tělo

s nechutným klidem anglického kýče

zasáhnul krajinu nadějí- hloubavou a čirou ve svém mládí

i on se stává  vyhnancem, vězněm své pravidelné dávky

už nepozná  lásku, hněv ani krev tekoucí z býčích varlat.

Zápach

tkvící v teakovém dřevě

mramoroví ptáci usedli v mé hlavě

v sedmipatrovém salonku první třídy

kde souloží  šejci se svým těžkým parfémem

hnijící krása v krajině mysli.

Dogmata, postihy a levný smích vládnou Evropě

svoboda brázdí  zruinované mince spodiny

uvězněna v prostoru svého šednoucího kočáru

andělé z červené kroniky se ji snažily zastavit.

Zvony stromů  bijí o pomoc-

chtějí ji od krákajících mramorových ptáků?

Tuny hnusu a nudlí  se řinou z mých myšlenek;

podlost, lest, nuda

vrhají zmar sami na sebe

nikdo, nikde, nikdy

barokní snídani nevynechal. 

Pláči již sedmý den v žalostném tichu použitých kondomů.

Jiskra v očích ztuhla, žadoní o milost?

Na obočí těch, co nechtějí znát

zmítají se stíny zemřelých děl ze sádry

cizí obrysy agonie v zrcadle

pod dohledem Maškar s biči.

Tóny řezných ran, krvácející kolena v tichu

v hrozivém lesku žiletek

dochází mi můj parfém

Čím mám teď Bohu zaplatit?

Vždyť mě uvidí, nahlédne dovnitř

spatří  jaký  je on sám ve svém hnusu

skřípaném nářkem z pekla.

Černý muž v masce chce misku svou s krví

„Kterou?“, sluha svou otázku začne

„Proboha! Jen ne tu lidskou, smrdí! Ta je zkažená!“

dostane Kristovu

pro její sladkost z umučení.

Ptáci vytesaní  z mramoru kvílí

dekorují hostinskou budovu

mýtická medusa soupeří s lochneskou nestvůrou

o post první kurvy v Bagdádu.

Prázdné pohledy tupých strojů z Koreje

napájeny prostým chtíčem

prostituce nakázaným kýčem

zadarmo za třista liber, pod vlivem prášků, soupeřím s klidem.

Óoh, mramoroví ptáci!

Kde mám svého kadeřníka a botníka,

krejčího, sekretářku, barmského chlapce

jenž mi líže prdel po toaletě z diamantového zla?

Pane vrchní, ten pokrm byl hnusnější

než posraná  toaleta v  městě při černém sabatu

z podlahy sesbírám okvětní plátky . 

Vy, mramoroví  ptáci

z  kamene těženého v továrnách na slast

proste albánského pasáka o fet pro své maličké!

Pavouk ať si přede síť na Guinessův rekord

křeč lomcuje při pohledu davem

hlava mého druhého já praská ve švech.

A mramoroví ptáci klidně pijí dál

orgasmus zamával z levého okénka dětem

umírajícím zvolna na leukémii na pískovišti