Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚvodník od autora - Santi€
12. 11. 2009
0
1
645
Autor
slovoma
€Každý z nás jsme byli jednou malí, ať už je tomu pár pátků nebo pár desítek let. A v dětství se téměř bezvýhradně po každém dešti u malých jedinců v gumákách objevuje reflex vstupu do louže. Viďte, že to znáte?
Vzpomínám si na jednu hru, kterou pro nás kdysi přichystal výrostek ze sousedství. Rýžovali jsme v zakalených jezírkách diamanty. Pohánělo nás nadšení a touha po největším úlovku. Bylo to dobrodružství. Dnes se tomu usmívám, oněmi diamanty totiž ve skutečnosti byly obyčejné různobarevné lahvové střípky. Ale záleží na úhlu pohledu.
Vzpomínám a napadá mě, že život je jako ta hra na rýžování: Představte si, že každý den je louží, do které musíte vstoupit. Nemusí se na sítku vaší pozornosti zachytit nic, můžete strávit bezcenný šedý den v práci, ve škole, můžete být bez nálady, unavení, nemocní, ve stresu a všechno a všichni vás budou otravovat. Anebo objevíte vzácný střípek setkání s přítelem, kterého jste dlouho neviděli, zahřejete se pohledem na západ slunce, budete procházet po ulici a zaslechnete znít z okna krásnou skladbu na klavír, přiměje vás k úsměvu roztomilá cácorka, spolucestující v kupé ve vlaku vám popřeje šťastnou cestu… Třeba ta sklíčka hned zahodíte. Nebo na ně můžete dlouho vzpomínat.
Dnešní louže se jmenuje Písmák
Vzpomínám si na jednu hru, kterou pro nás kdysi přichystal výrostek ze sousedství. Rýžovali jsme v zakalených jezírkách diamanty. Pohánělo nás nadšení a touha po největším úlovku. Bylo to dobrodružství. Dnes se tomu usmívám, oněmi diamanty totiž ve skutečnosti byly obyčejné různobarevné lahvové střípky. Ale záleží na úhlu pohledu.
Vzpomínám a napadá mě, že život je jako ta hra na rýžování: Představte si, že každý den je louží, do které musíte vstoupit. Nemusí se na sítku vaší pozornosti zachytit nic, můžete strávit bezcenný šedý den v práci, ve škole, můžete být bez nálady, unavení, nemocní, ve stresu a všechno a všichni vás budou otravovat. Anebo objevíte vzácný střípek setkání s přítelem, kterého jste dlouho neviděli, zahřejete se pohledem na západ slunce, budete procházet po ulici a zaslechnete znít z okna krásnou skladbu na klavír, přiměje vás k úsměvu roztomilá cácorka, spolucestující v kupé ve vlaku vám popřeje šťastnou cestu… Třeba ta sklíčka hned zahodíte. Nebo na ně můžete dlouho vzpomínat.
Dnešní louže se jmenuje Písmák
1 názor
Hodnocení poroty:
Armin Tamzzarian - Vysloveně špatné to není, ale mě to nijak nezaujalo...
Belgie - Je to mírné, další co neurazí ani nevytrhne. Ta otázka, viďte že to znáte, je podle mě ošoupaná a kazí dojem. Moc řečiček a žádný velký terno, nejspíš mě to ale nezaujalo hlavně proto, že mám rád hlavně humorný věcičky, takže je to spíš v tomhle případě věc vkusu.
Vaud - takovy holcici do zenskych casopisu -
ale publikoval bych
Pišta_Hufnágl - Žádný zázrak, ale pořád čitelný (a v kontextu minulých kol i nadprůměrný) text. Asi nejvíc bych vytkl stylisticky poněkud nepřehledný první odstavec. Zbytek si, až na lehký závan mentorství, žádné další výhrady nezaslouží.
Alimra - Ženské pero cítím. Pokud špatně, autora chci v příštím životě za manžela. Fajn i s tím sentimentem v úplném závěru.
Jiří Staněk - i když: rýžování sklíček až běžně modelová situace, ale lze ji přiijmout jako opakování her stále dokola. Vztah k Písmáku, tak proč by si časopis neudělal reklamu?! Text použitelný jako úvodník bez škrtů a změn, v podobném "profesionálním" duchu je lze číst i těštěné u leckterých médií, čímž ho neshazuji, naopak