Sonet s ostny

Víš, jedenkrát polož bodlák v květu

na jedno z míst, kde o tobě jsem snil,

až  ztichlý, skryt času za roletu

můj verš ztratí lesku a vášně styl

Dej šátku vlát v poctu tomu létu

kdy příběh náš chtěl zlatý napsat díl,

leč mstivý mág v trapném kabaretu

rozvitou růži v bodlák proměnil

Je trn ukryt v hrudi znakem rýhy

až v kámen mění se či antracit,

tam rytmy vzdálené dávají se vrýt

čtyřverší jak z antikvární knihy

Víš, za noci, co radno neprobdít

polož ten bodlák, nejde na odbyt