Neduhy

    Je tomu už nějaký čas, co jsem se znepokojením zpozoroval drobné metamorfózy svojí fyziognomie, jež nezavdávaly pražádné příčiny k optimizmu, natožpak k jásotu. Rovněž přehršel mých známých mě v poslední době uváděla do rozpaků dotazy, je-li mi volno, a zda se cítím svůj. Kupodivu též zaměstnavatel, podstrkuje mi spiklenecky navštívenku s adresou korporátního ranhojiče, vyzval mě k bezodkladné návštěvě doktora. Učinil jsem žádané.

    Doktor byl, mimo očekávání, rovněž lékařem. Ledva probádal mé ostatky, záhy rozpoznal že jsem sužován neduhem. Nedosti na tom, že jej dokázal promptně pojmenovat mrtvým jazykem. Dokonce, jen tak z hlavy, tipnul si též druh meducíny, po jejímž užití zajisté pookřeji. Tyto dovednosti pramenily očividně z letité zkušenosti, neboť felčar byl již kmetem, a to postarším. Jen málo lidí by mu hádalo méně než stotřicet let. V závěru vyšetření, zavadil však mastičkář o můj, jinak velmi liberální, práh ostražitosti. Okamžitě jsem pojal k starci nedůvěru, neboť mě. v mých necelých třiašedesáti letech, oslovil výrazem - otče, řka:

"Poslechnou, otče, napsal jsem jim nějaký vitamíny! Jinak jsou ale zdravej jako řípa! Řeknou mně, co jich vlastně trápí!!"

"Přestaňte hlaholit, doktore," opáčil jsem rozmrzele, "slyším jako rys. Ale náhodou jste uhodil hřebíkem o hlavičku, neboť mám pádný důvod k obavám. Považte:

Ačkoli nejsem nikterak přehnaně marnivý, mé druhdy bujné kadeře počaly kvapem pozbývat jakosti, pročež jsem upustil od návštěv kadeřníka. Nemám toho již zapotřebí. Zatímco jiní odhalují svoji leb za pomoci strojku a nůžek, u mě probíhá sklizeň jaksi samovolně. Nedovedu si nijak racionálně zdůvodnit, proč právě mě si příroda vyvolila k tomuto smělému experimentu. A nemohu ani říci, že bych si tuto přízeň nějak zvlášť pochvaloval.
Jak slunečnímu úpalu, tak zimní jinovatce musím čelit soustavným nošením, dle mínění vlasatců povětšinou žertovných, pokrývek hlavy. Dokonce jsem se přistihl při myšlence, že bych konvertoval k Judaismu, ve snaze toto své počínání teologicky ospravedlnit. Nelze se podivovat, že proto bývám častým terčem posměchu, a zhusta se mi přezdívá - pohlavní pokrytec."

"Aha, aha," přikyvoval internista apaticky hlavou, nečině si poznámek. "Všechno?"

"Co vás vede, doktore. Mým největším problémem je, že trpím nezkrotnou představivostí, jež mě nezadržitelně žene do náruče obezity. Jistě, vize jako taková, má sama o sobě nulovou výživnou hodnotu. Želbohu patřím k jedincům s mimořádně bohatou fantazií, která mi s neodbytnou naléhavostí navozuje představy, jak půvabné by bylo, kdyby se to, co po lesích pobíhá, co ve vzduchu létá, ve vodě plave a v chlívku vesele chrochtá, kdyby se to úhledně naporcovalo, upeklo, uvařilo, osmažilo, obložilo zeleninou a následně snědlo. Když někdy v noci procházím vůkol ledničky, a se slovy - neuvoď mě v pokušení, namátkou oprubuji nezůstala-li dvířka nedopatřením nedovřena, tak ve chvíli, kdy krájím čtvrtý plátek sekané a lovím ze sklenice okurčičku, nabádám se přísně - jen trochu a pak toho necháš! Pak obvykle zničehonic upadnu do kómatu, a procitnuv za dvacet minut, zjišťuji, že jsem na posezení sežral to, co by stačilo somálské vesnici na celý týden.
Proto také nosím oděv o několik čísel větší. Navíc, ustavičným zatahováním břicha vznikl v mých útrobách přetlak, pročež oční bulvy poněkud opustily své jamky. Má to sice tu výhodu, že vidím panoramaticky, po způsobu chameleónů, avšak když bych byl vyzván ku hře Na slepou bábu, tu by mi museli zavazovat oči podprsenkou.
Mezi námi, zcela zbytečně, neboť jsem rovněž silně slabozraký."

"Slabozraký, slabozraký," opakoval mechanicky lékař, zdařile napodobuje houpacího koně.

"Nepochybně je vám zřejmé, že s očima, jež by byly chloubou každého hlemýždě, nemohu nosit obyčejné brýle. Pokud se četby týče, nedám dopustit na dioptrické potapěčské brýle značky Oceanic. Ale zkuste dýchat, osm hodin denně, kancelářský prach a zatuchlinu výhradně ústy. Nemluvě o tom, že poslíček Ťuhelec se mě jen zřídka opomene dotázat, kdeže jsem ztratil šnorchl, a konstruktéři ve vedlejší kanceláři záměrně zesilují rozhlas, je-li na programu píseň Aqualung od Jethro Tull. Rovněž vnadná archivářka Švitořová v mé přítomnosti trpí psychomotorickým neklidem a koktá i v psaném projevu.
S viděním do dálky je to ještě horší. Soused Krabatý, amatérský astronom, mi sice zkonstruoval funkční optické zařízení, jež vyhovuje mojí poněkud neobvyklé anatomii, to však na veřejnosti vzbuzuje nežádoucí pozornost. Jistě uznáte, že nemohu trávit veškerý čas vzdorováním davu, halasícímu – chyťte ho! Terminátor, jenž mi nedá uprci, nevyřknu-li pevným hlasem formuli - Hasta la vista, baby! I´ll be back!
Pročež, vrhám-li se do společenského klokotu, nosím kontaktní čočky, podomácku vyrobené z pryžové dámské antikoncepce pesar, vyplněné lubrikačním gelem. Pravda, obraz nebývá nejlepší, ale silueta o člověku kolikrát prozradí víc, než kdovíjak ostrý detail."

"Detail, chrrr, detail." Felčar vyloupnul z plastového obalu dvě pilulky a bez zapití je polknul.

"Nepochybně mi dáte za pravdu... Nenudím vás už, doktore? Tedy, zajisté se shodneme, že na staromládeneckém stavu nelze shledávat nic závadného. Navzdory tomu, pojal jsem nedávno úmysl skoncovat s celibátem. Ano, vyslyšev hlasu přírody, zvoucího k erotickým pletichám, ohlížím se neúnavně po ženštině, jež by ve mně nalezla zalíbení.
Kupodivu něžné pohlaví vytrvale odolává mému vábení, třebaže nejsem nikterak vybíravý. Dokonce i prostoduchá zelinářka Pazdeříková, kterážto prahnuvši po potomcích, ustavičně sype na zápraží vránám a čápům, nenechá si za žádných okolností vysvětlit, že svoji pozornost zaměřuje k nesprávnému druhu ptactva.
V zájmu pravdy však dlužno poznamenat, že hostinský Vilejš, nežádaje spropitného za pestrou kolekci alkoholických nápojů již jsem zkonzumoval, snaží se mi obden vnutit svoji ovdovělou tchýni. Ta se nazývá Kristýnou a postavou připomíná vzducholoď Hindenburg. Co si však počít s nadlimitně ztepilou ženštinou, která se nadto nalézá ve věku, kdy by měla být chráněna památkovým úřadem? Nejsem milovníkem pamětihodností. Víte, doktore... Doktore...? Doktore! Proberte se! Sakra, on nedýchá... Dýchejte, dýchejte! Kdepak, to je marné.

Já se na to vykašlu! To je tento měsíc už třetí!“