NOC V OBCHODNÍM CENTRU

Část první

Roman se pátravým zrakem zahleděl přes skleněné tabule na prostor před vchodem do obchodního centra, který osvětlovaly lampy.

„To jsem zvědav, kolik zase dneska přijde bezďáků  vopilců,“ pomyslel si, načež vykročil pasáží. Tou prošel až na její konec, přičemž postřehl svého kolegu, jak vyběhl z chodby, kde bylo nouzové schodiště.

„Copak tady asi dělá?“ zeptal se sám sebe a zároveň sledoval, jak on vstoupil do jednoho obchůdku. Za okamžik k němu došel a uviděl Petra, jak si rozesmátě povídá s prodavačkou.

„Nemáš bejt náhodou vo patre vejš?“ vyhrkl na něho hlasitě a Petr sebou škubnul.

„Já jsem tady jen na chvíli. Stejně se za pár minut hořejšek zavírá,“ odpověděl mu on.

„Aby Kuneš s Horákem neměli starosti, že tě neviděj na kamerách.“
„Kuneš se zase hrabe v tom svým autě a Horák mastí karty na počítači.“
„Přijít sem kontrola, tak by asi čuměla,“
„Tou kontrolou pořád vyhrožujou, ale ta určitě hned tak nepřijde,“ mínil Petr.

„Já se jdu courat, aby aspoň někdo byl na pasáži,“ řekl Roman. A zanedlouho opět došel ke vchodu, ze kterého vyšel. Jeho zrak spočinul na fontáně, na níž ke svému úžasu uviděl několik postav v plavkách.

„Co to tam dělaj!?“ vyhrkl tázavě a rázně k fontáně vykročil.

  Kuneš ležel na koberečku pod autem, přičemž v jedné ruce svíral malou baterku a v druhé střídavě měl šroubovák nebo klíč.

„Jednička operačnímu! Na fontáně je několik lidí v plavkách! Jdu je upozornit, že v ní není dovoleno se koupat!“ uslyšel z vysílačky hlášení Romana. Zamžikal očima a při prudkém pohybu hlavy se praštil, přičemž byl jeho obličej zasažen sprškou oleje. A záhy se zpod automobilu ozvalo sprosté nadávání.

 Horák seděl rozvalený na částečně sklopené žídly a upřeně hleděl na monitor počítače. Z klidu byl náhle vyrušen hlášením z vysílačky, načež udělal na židli prudký pohyb, při němž se ozvalo rupnutí v dolní části opěradla. V následující vteřině po zádech přepadl na koberec a hlavou narazil do skříňky. Náraz způsobil, že se otevřely dvířka hořejší skříně, z jejíchž útrob se vysypalo velké množství papírů. A tak se sprosté nadávky ozvaly i z místnosti.

  Tou dobou už Roman rychlým krokem došel k fontáně a ke svému překvapení spatřil na deset lidí, kteří plavali v jejím vnitřku.

„Dobrý večer. Tady v tý fontáně je zakázaný plavat, což je velkýma písmenama napsáno na těch cedulích!“ řekl lidem a ukázal na cedule s velkými černými písmeny.

„My tady pořádáme první ročník fontánových závodů,“ ozval se jeden z mladíků.

„První a poslední!“ pronesl Roman.

„Pane sekuritas, mohl byste mi prosím pomoc vylézt?“ ozvala se dívka, která připlavala k okraji fontány.

„Co se to tady děje? Zase nějaké noční koupání při měsíčku?“ ozval se Petr, který přiběhl k fontáně.

„A mně taky pomůžete ven?“ zeptala se další mladá žena, zrovna když vylézající dívka v plavkách se otřela o Romana svým bujarým poprsím.

„Já vám pomůžu!“ nabídl se hned Petr a za okamžik stál vedle Romana, který byl poněkud zkoprnělý.

„Neviděl jste nikdy ženu v plavkách?“ zeptala se ho dívka.

„Samozřejmě, že ano,“ vyhrkl Roman, zatímco Petr ochotně pomáhal z fontány druhé dívce.
„Co se to děje u fontány?“ uslyšeli oba v naslouchátkách hlas Horáka, kterému se podařilo vstát z podlahy. Přitom se držel za hlavu a hleděl na jednu z obrazovek. To už do místnosti vběhl Kuneš zašpiněný od oleje a také se držel za hlavu.

„Co se děje u fontány?“ vyhrkl tázavě.

„Nějaký blbečkové se koupali ve fontáně v plavkách. Jsou tam pěkný holky. Roman čumí jako vyvoraná myš a Petr už z nich určitě páčí telefonní čísla,“ řekl Horák, který joystickem ovládal kameru, a na obrazovce viděli zblízka dívky.

„Už je všechno v pořádku, odcházejí pryč,“ sdělil jim přes vysílačku Roman, který kráčel ke vchodu.

„Tak mám číslo tý, co si pomáhal ven,“ řekl mu Petr, když došli na pasáž.

„Ta měla čtyřky jako vyšitý.“
„To teda jo.“
„Doufám, že tahle noc bude klidná. Minule tady pořád někdo votravoval.“
„Určitě bude,“ pronesl Petr. Jenže v tu chvíli netušili, že je čeká docela rušná noc.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

 

 

 

---