Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTy & já
Autor
ICE_WIND
Já pamatuju si na to jako včera
jak ve víru vášně se chvěly naše těla
ty a já leželi sme spolu
tak jako spousta dalších v pokoji mýho domu
noc byla dlouhá krásná a vlažná
stejně jako ty a taky tak chladná
ač si to tehdy nedala ani trochu znát
komukoliv dovedla´s bez chyby lhát
výdechy a vzdechy, trhaný slova
celou noc dokola znova a znova
setmělej pokoj
a dvě tělakaždej ví co se tam většinou dělá
bylo to s tebou vopravdu fajnj
en než sem zjistil jak se věci maj
šli sme vůbec spát, jo to ani nevim
celá noc byla jednim velkým sněním
budí nás hluk vstávajícího města
sluneční paprsky tahají nás ze sna
tvůj letmej pohled no a jinak nic
vezmeš šaty a deš dalšímu dni vstříc
sama beze mě opouštíš můj byt
jako byse včera jen zdál ten cit
né to nebyl cit to byla jen fyzika
nejen ve škole se s ní člověk potýká
vůně tvých vlasů je všude kolem
moje jindy chladná mysl prožívá zvláštní dojem
né to né já nemám rád velký slova
prostě si to příště střihneme znova
život něco stojí a tak každej musí makat
a když na to příde tak prachama cvakat
tohle musim taky dělat i já i přesto že nerad
ale gdo s tim co udělá
den se vleče myšlení teče
okolo tebe, znám vůbec sebe??
už sem s ní byl a furt na ní myslim
jako malej kluk na ní visim
myšlenky na ni mě nepřestávaj napadat
asi bych s tim měl něco udělat
setmělo se a já mířim zas domůže sem to
ale narazil na dobrou sex bombu
nebudu trapnej určitě zavolá první
celou noc kvůli tomu nespim
telefon mlčí zvonit se mu nechce
nakonec já život mu vdech sem
venku se zablesklo udeřil hrom
ale mě odpovídá jen dlouhý tón
naštvaně a uraženě praštim sluchátkem
pošlu telefon na rychlou cestu na zem
takhle na někoho kašlat copak se to dělá
v tu chvíli mi nedojde jak já často jinam běhal
...(zvonek)
prudce se vyhoupnu ze židle
běžim ke dveřím rychle, nezvykle
tam v mokrých šatech stojíš ty
do očí s jasným úmyslem hledíš mi
po malý chvilce co takhle stojíme
je mi jasný kde za chvíli skončíme
žhavá noc je pryč je zase nový ráno
ty tu nejsi jako gdyby včera bylo už dávno
fšecko bylo skvělý ale přesto něco chybí
prostě se mi tohle takhle dál nelíbí
tenhle den je volno a já tě marně hledám
na telefonu záznamník až ti vzkaz nechám
skáču do auta prostě tě musim najít
touha mluvit s tebou nemůže mě přejít
zatim sme si toho fakt neřekli mnoho
nechali sme za sebe mluvit jenom svoje tělo
moje kára pomalu vrčí městem
kalužema blátem prachem a děštěm
s hrůzou si uvědomim že vo tobě nic nevim
a tak jenom jako uplnej trouba civim
nevím jaká si, kam chodíš co děláš
když zrovna umě stejnej vzduch nedejcháš
déšť do skla přestává bušit
vysvitlo slunce a já začínám tušit
že najít tě v chaosu města nebude lehký
celej den hledat a nenajít toje těžký
slunce zas zapada blíží se noc
dneska sem projezdil vopravdu moc
svěsim hlavu zastavim u klubu
v nějakym chlastu smočim si hubu
vejdu a co nevidim ty tam stojíš
s nějakym frájou jako se mnou se bavíš
vyklubala se z toho celkem solidní rvačka
pak ve změti těl ruku si mi zmáčkla
utíkali sme z bitevního shonu
mířili sme spolu do mýho domu
moje malá postel pro nás byla veliká
jako dvakrát předtim, příběh se opakoval
ráno vstanu ty zas nikde
neni ten život vopravdu divnej
příjdu do kopelny mrknu do zrdcadla
najednou mě sama hrůza přepadla
kolena mě zrazujou už mě nechtěj držet
mrazí mě v zádech nepřestávám čumět
poslední tři večery to nebyl dobrej rajc
na skle rtěnkou stojí vítej v klubu aids.