Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
25. 11. 2009
7
8
978
Autor
Brouk
Chodíš ke mě ve snech,
bez vyzvání.
Uleháš v mé posteli,
chladíš mě svým tělem,
vzdáleným.
Křečovitě se tiskneš,
dusíš mě ve svých spárech,
omotáváš si mě jako kořist.
Cítím Tvou vůni,
Tvůj šibalský pohled,
provokuješ.
Buší mi srdce,
olizuji si rty,
chci Ti něco říct,
umlčuješ mě polibkem,
nepřestávej,
chci víc.
Zrada,
probudila jsem se v prázdné posteli,
bez známek Tvé přítomnosti.
8 názorů
Sebastiana
26. 11. 2009blboun nejapný
25. 11. 2009
Tak co je prokuješ? Provokuješ? A ten konec je za trest jako o rybářovi a rybce? To bych brala...
A mimochodem, to víš, že je to báseň.
t*
Forma básně ještě neznamená, že to je báseň. Tohle je konstatování snu, ale bez básnických obrazů, metafor, bez básnické smyslnosti. Podařilo se ti vytvořit něco, co má víc z prózy. A ještě, co znamená slovo "prokuješ"?