Když nemohu v noci spát

Vzpomínám na doby, kdy noc ještě byla tajemná. Kdy přízračné světlo měsíce, tříštící se o okenní tabulky, občas vdechlo život stínům. Hračky nebyly jen hračkami a hvězdy se daly trhat jako jahody. Tenkrát bylo pár ulic celý můj svět a malý pokoj se zelenými stěnami byl jeho středem.
Přes to, že dnes už to pravda není a na zázraky nevěřím, si jednu noc z té doby vybavuji naprosto zřetelně, jako by to bylo včera. Vryla se mi do paměti tak naléhavě, že na ni vzpomínám pokaždé, když nemohu spát. Jako dnes.
Za oknem padal sníh a v ulicích už ho bylo desítky centimetrů, takže stromy, auta, domy, chodníky a i všechno ostatní bylo přízračně bílé. Stál jsem v pyžamu u okna a pozoroval vločky kupící se na parapetu.
Bylo už dlouho po večeři a já měl dávno spát, ale nechtělo se mi, nebyl jsem ospalý a venku bylo všechno tak krásné. Po nebi neputoval ani jeden jediný mráček, hvězdy i měsíc zářili tak jasně, že nebylo potřeba ani veřejné osvětlení, které stejně kvůli výpadku proudu nefungovalo.
Po pár hodinách pozorování, které utekly jako voda v hodně rychlé říčce, jsem spatřil první.
A během chvilky další.
Pak už padaly jedna přes druhou. Dopadaly tak šikovně a lehce, že ve sněhu nezanechaly jedinou stopu. Jedna měla šaty z rudých plátků růží, další ze zelených kapradin, jiná byla oděna do stříbřitých vláken pavučiny, ale všechny do jedné byly překrásné. A tančily.
Byly jako lesknoucí se barevné poloprůhledné korálky rozsypané na bílém papíře. Jen tisíckrát krásnější.
Tančila každá zvlášť, přesto dohromady tvořily dokonale sladěný, stále se měnící obraz.
A věděl jsem, že přišly jen kvůli mně. Kvůli mně a pro radost.

Když se vydaly zpátky na oblohu, některé pomalu a jakoby zdráhavě, jiné mžikem oka, nemohl jsem potlačit slzy. Tekly mi po tvářích a já se skrze ně jen bezmocně díval jak odcházejí. Věděl jsem, že je mohu spatřit za každé další bezmračné noci, ale že už nikdy nepřijdou sem dolů za mnou.
Poslední ze všech, ta nejkrásnější v šatech z křídel smrtihlavů, se ke mně ještě otočila, pohlédla mi přímo do očí a já utonul v těch jejích.

Jednou se pro tebe vrátím.