Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJakou roli hraje původ autora?
27. 11. 2009
2
79
5797
Autor
Saetri-Ihn
Pár zdrojů: http://kultura.idnes.cz/vzit-si-cecha-mama-me-prerazi-rika-ocenena-cesko-vietnamska-autorka-1dw-/literatura.asp?c=A090831_191117_literatura_jaz http://kultura.idnes.cz/roman-ocenene-vietnamky-napsal-cech-vydavatelstvi-se-citi-podvedene-1gy-/literatura.asp?c=A091127_151107_literatura_jaz Články pana Pavelky: http://www.novinky.cz/kultura/salon/180316-zdenko-pavelka-hra-na-vietnamku.html http://www.novinky.cz/kultura/salon/183323-zdenko-pavelka-cena-za-cesky-mindrak.html http://www.novinky.cz/kultura/185084-autorem-ocenene-knihy-neni-vietnamka-ale-mystifikator-z-ceskych-budejovic.html (děkuji katugirovi :)
O knize jsem si přečetl jen pár stručných obsahů a komentářů, které jsem našel na různých webzinech. Musím říct, že téma mě příliš nenadchlo. Když jsem k tomu přidal devatenáctiletou Vietnamku v uplém trikotu, která si prožívá své malé peklo mezi zlými Čechy, tak mi zůstala podivná snaha o dobrou prodejnost, Literární cena Knižního klubu u mě docela ztratila význam. Knihu jsem nepřečetl, nechtěl jsem za to dávat 200kč(?).
Dneska jsem si na MF Dnes přečetl informaci o tom, že knihu Lan Pham Thi nenapsala, autorem je Jan Cempírek. Knižní klub aka nakladatelství a instituce, která udělila cenu se cítí být podvedena. Knižní klub se k činu autora nevyjadřuje nijak kladně, příkladem marketingová manažerka Knižního klubu Denisa Novotná: "Byla bych ochotna akceptovat, kdyby se pan Cempírek přihlásil v den vyhlášení soutěže, jeho hra s novináři, námi i čtenáři mi však připadá ubohá."
Vyvstala mi otázka: Proč se nakladatelství cítí být podvedené? Copak literární hodnota knihy upadá se jménem (potažmo původem, barvou kůže) autora? Myslíte si, že je to proto, že kniha už není autentická, nebo byla cena udělena za jméno, rasu, životní situaci, která měla zvýšit prodejnost? Najde se snad někdo, kdo Literární ceně Knižního klubu věří? :-D
Prosím klidně se pusťte do všeobecné debaty, chtěl jsem Lan Pham Thi použít jako možné východisko k diskuzi, odpovědi a názory mohou být zajímavé. (A nakonec omluvte, jestli je diskuze zařazena špatně nebo je nevhodná, zakládám ji poprvé.)
79 názorů
Saetri-Ihn
22. 01. 2010
Podvod je podvod... jsem zvědav jak bude ten autor jednou vysvětlovat svému dítěti které se zůčastní v 10 letech literární soutěže, že ho předběhl a na přebírání cen přijde třeba Oldjerry, který soutěžil pod jménem Malý Vietnamec :)))
Talu ben Kohelet
09. 01. 2010Pišta_Hufnágl
15. 12. 2009
Vzhledem k tomu, že se v poslední době cítím být vietnamco-číňano-afričano-australanem, doufám, že se moje budoucí literární výplody začnou konečně prodávat... :)
Já vím... taky jsem řekl "možná". Ale myslím, že ty hlavní velký směry (základní možnosti uměleckýho vyjádření a lidských pocitů) už jsme poznali. Za posledních 500 let se toho stalo tolik, že nás už jen tak něco nepřekvapí. Každý nový směr přináší čím dál tím menší přidanou hodnotu (už se tolik neodlišuje od toho, co tu někdy v nějaké podobě bylo).
aleš-novák
13. 12. 2009
Co dělá klasika klasikem, se asi nedá úplně říct. Někteří lidi říkají, že na jazyku vůbec nezáleží (že jde o jen o společenský ohlas, tedy hlavně téma a obsah - většina příruček literárních dějin je psána v tomhle duchu, tedy atmosféra doby plus díla, co se s tou atmosférou nějak vypořádávají), jiní to vidí zcela opačně. Ty nejlepší díla samozřejmě vynikají v obou směrech - silné téma a originální styl.
Konkrétně u Kafky si ale myslím, že to je příklad autora, který se klasikem stal spíše pro obsah než styl. Jeho styl není výrazně příznakový, ale to, co sděluje, bylo v jeho době hodně aktuální a je dodnes. Styl, úřednický - dalo by se říct, podtrhuje obsah, ale sám o sobě by z něho klasika neudělal.
Řekl bych, že v dnešní době hraje styl větší roli než dřív. Jsme možná na konci dějin, všechny základní společenský uspořádání a všechny velký umělecký směry máme za sebou. Literatura taky už neznamená to, co dřív. Dříve šířila světanázory a přímo hýbala dějinama, byl to skoro jediný informační tok. Dneska tuhle práci zastanou jiná média. Literatura se tak víc uzavírá do sebe, a když už její obsah nemá takový potenciál hýbat světem jako dřív, snaží se aspoň dobře vypadat, mít dobrý styl.
StvN: perfektně jsi to vystihl s tím, že ti intelektuálové se uzavírají v nenavštěvovaných ústavech a nečtených periodikách. Někdy mi přijde, že se záměrně skrývají pod nánosy zbytečný terminologie a o popularizaci náročnější beletrie se ani nechtějí pokusit. Možná se chtějí tvářit, že dělají něco strašně složitýho, aby si "plebs" nemyslel, že si jen čtou knížky. Nebo jim chybí dost odvahy (aby se neztrapnili před kolegy, psát pro blbce je pod jejich úroveň). Nebo prostě už nedokážou brát ohledy na méně zdatný čtenáře. Nevím.
Kamil Sikora
08. 12. 2009
Mám len otázku - Je pozitívnou reklamou pre chlapa (trebárs spisovateľa), keď vypustí do sveta niečo na úrovní 19ročnej dievenky (trebárs mongolky .. .aaalebo vietnamky, alebo čo ja viem koho), a ono to praskne?
Ja som myslela, že mužské ego je predsa len trochu ehm uhm no ... mužnejšie ...
Podle toho, co jsi napsal:
Podstatou Švejka je předstírání hlouposti až do absurdity při srážce jednotlivce s mocí, což je častokrát jediná obrana.
Když si odmyslím to předstírání, protože Švejk nic nepředstírá, pak by se tvůj popis "tématu" hodil i na Proces. A to, oc tyto dvě knihy odlišuje bude právě styl. Čili na tématu zase tak moc nezáleží, na stylu ano. Ale tohle bude asi záležitost osobního vkusu. Pro mě téma není důležité. Ono těch témat zase tolik není.
Kamil Sikora
08. 12. 2009Kamil Sikora
08. 12. 2009
Tak to bych se trochu hádal.
Psát jako Proust, nebo Kafka, řekněme, ten má výrazný styl, to není věc cviku, to se nedá naučit.
U toho, co píšeš, nejde ani tak o téma (tématem Švejka je například válka), ale u Švejka je ta "genialita" právě hodně věcí stylu, potom řekněme nového přístupu, nápadu, ale také dobrého načasování, posléze reklamy, ale podobných příběhů, zjednodušeně řečeno jde o to, že je člověk posouván určitou mašinerií, je mnoho. Mně osobně Švejk nebavil, nemám moc rád ani ten příběh, smysl oblíbenosti této knihy chápu spíše jako určitý symbol, jakési kulturní dědictví, ale číst mě to opravdu nebavilo.
O tom, co jsi napsal, by se dalo podle mě polemizovat. Ty na to koukáš moc tržně:)
Kamil Sikora
08. 12. 2009
Já si zrovna z knihovny půjčil 5. díl.
Docela dlouho mi trvalo, než jsem se do čtení dostal, v podsatatě celý první díl jsem tápal, ale pak už to bylo lepší a třeba tan 4. díl to už pro mě byla lahoda.
Prousta mám také celého před sebou v knihovně a občas se k němu cvičně vracím. Jo Swan ...
Já u autorů jako je Goethe nebo třeba ten Dostojevskij nevnímám ani tak příběh nebo propracovanost, ale styl, způsob vyjadřování a to mi přijde na Goethem ohromné, naopak Dostojevskij je takový víc "normální". Geniální je Proust. Právě způsob - jak - z nich dělá klasiky. To je jen můj pohled na literaturu:)
Čau, StvNe! Šifra mistra Leonarda je výborný příklad. Nejen že to není nadčasová zásadní kniha, ona to není ani dobrá spotřební kniha. není ani k smíchu. A přesto se autor koupe v milionech! To je čistý marketing, nic jiného.
A Goethe? Ač jsem germanofil a konzervativec, prostě jsem to dočetl pouze ze studijních důvodů. Připadalo mi to strašně ploché, prázdné a pomalé. Jako nějaké schematické divadlo. No ale já taky na nějaké hlubokomyslnosti nejsem.
Tak to v podstatě asi funguje, Kamile.
Pro mě to ale není jen otázka stáda. Ty knihy čtou i intelektuálové. Problém je v tom, co se děje i tady na Písmáku. Intelektuálové prostě mlčí, zahrabou se někam do archivu nebo do nějakého ústavu pro zkoumání čehosi a tam si ve sklepě a v uzavřených diskusích povídají o tom, že proti tupému stádu se nedá bojovat, a že si své knihy musí vydávat za své peníze. Pak napíšou článek do nějakého časopisu, který chodí jen na vysoké školy, protože kdyby promluvili do nirmálního média, tak by si připadali, jako že hází perly sviním. Tohle mě mrzí víc než to, že stádo jde doleva nebo doprava.
Kamil Sikora
07. 12. 2009
Prosecký, já jsem reagoval na tohle:
Ale nedávno jsem se třeba vrátil k Goethovu románu "Spříznění volbou". Dá se to číst? Co to říká k dnešku?
Jinak nemám důvod s tebou nesouhlasit. Já jsem na reklamu celkem citlivý a třeba tohle co udělal Cempírek mi naopak jeho knihu zhnusilo, ať by byla napsaná sebelépe, i když tak nějak tuším, že to nic výjimečného nebude. Jestli opravdu zaměnil Písek a Budějovice, má dvě životní města, tak by zasloužil nějakou anticenu.
Kamile, no nefunguje to vesměs ze dvou důvodů:
a) vydavatel dobrou knihu nepozná nebo se pojem dobrá kniha pohybuje v širokých mezích
b) vydavatel si dobrou knihu nedovolí vydat, neboť by na trhu neuspěl
->
co je to dnes vlastně dobrá kniha? Bude taková kniha dobrá i za padesát let? Dnes bys mohl říct, že dobrá kniha je to, čemu se říká Bestseller, jenže to jsou knihy, které lidé nebudou číst nejen za padesát roků, ale ani za pět let. Kdo si za pět let sám od sebe přečtu Šifru mistra Leonarda?
Tuhle mě zaujalo, když řekli, že když Oprah ve své show ukáže na nějakou knihu, rázem se z ní stane bestseller. Tak takhle nějak to dnes funguje.
Kamil Sikora
07. 12. 2009
Kamile, toto je pro mě velmi zajímavé téma. Pokusím se rozebrat tveé dobré tržní předpoklady:
"1. dobrý nakladatel pozná dobrou knihu." Dobrá kniha je ta, která přinese co největší zisk. Nakladatel je především podnikatel, neboli nějak se musí uživit. Teprve v altruistické části svého já vydává (na úkor své rodiny, šperků a jachet) nějaké české básníky.
"2. Dobrý nakladatel si pojistí dobrého autora dobrým honorářem." Jistě jsi viděl nějaké rozhovory s Vieweghem. Jak se špičkuje s nakladatelem, kdy mu zvýší honorář. tak Viewegh si do určité míry může dovolit špičkovat, protože by ho asi vzal i někdo jiný. teď nehovoříme o kvalitě jeho díla, ale o jeho prodejnosti.
Naprostá většina vydávaných autorů je ovšem ráda, že je vůbec někdo vydá. Nikdy to není tak, že by u autora klepalo deset zoufalých nakladatelů a prosilo ho, aby přešel k nim!
"3. Dobrý nakladatel zajistí knize dobrou reklamu ..." I dobrý nakladatel musí zvažovat, jestli se mu nákladu 1000 kusů vůbec vyplatí najímat korektora!! Reklama může být jen tak dobrá (drahá), jak předpokládaná vysoká marže se nakladateli rýsuje. Zásadním limitem je tedy, kolik peněz na ni můžu dát, abych neprodělal. proto je tolik autorských čtení. je to levné. proto je každou chvíliv Neoluxoru autogramiáda- jako nejefektivnější reklama. proto jsou autoři nadšení, když vznikne podle jjeich knihy (i byť jen blbý) film, protože to všechno je reklama. Ale čtení v televizi? Zapojení literatury do multimediálních akcí?
Internetové prezentace knih?
Letáky typu Lidl?
Kamil Sikora
07. 12. 2009
Čau, StvNe. Nevím, jestli hovoříme oba o tomtéž, ale přesto: žijeme v tržní ekonomice, ale i kdybchom v ní nežili, vždy něco druhým nabízíme a něco za to dostáváme. V praxi to je tak, že já se až dosud všech autorských honorářů vzdávám, abych vůbec motivoval nakladatele k vydání. Samotný autorský honorář je však jen malou částí výrobncíh a distribučních nákladů, U tištěné knihy to odhaduji na méně než 15%! Zbytek jsou náklady, které je prostě nutné pokrýt - tisk, papír, grafika, vazba, skladování, rozvoz a distribuce a náklady prodeje. I na ty je třeba vydělat. pokud se neprodá dejme tomu 500-1000 výtisků, nebudou pokryty.
Vím, Mácha si vydal Máj sám, jinak by možná vůbec nevyšel. Ale i on dbal na to, aby se mu kapitál vrátil, koneckonců peníze potřeboval.
I kdybych byl boháčem a mohl si nechat yvtisknout, co bych chtěl, nemyslel bych si, že je dobrou cestou vše druhým darovat. darovaných věcí si druzí většinou neváží.
Hovořil jsem o původu jako o marketingovém nástroji. U mě třeba funguje negativně, pokud se babrám v sudetských Němcích.
Spřízněni volbou je naprosto úžasná věc. K dnešku to promlouvá tím, že řeší vztahy mezi lidmy. Ty jsou vždycky stejné. Akorát místo telegrafu používáme mobily.
Kamile, domnívám se, že kvalita, o které hovoříš, se neprojeví v životě autora, proto prosecký použil přirovnání k tržišti. Také proto, aby popsal situaci, ne proto, aby navrhoval způsob, jakým by se to mělo dělat. Pokud se nemýlím.
Kamil Sikora
07. 12. 2009
Kamile, ani nevíš, jak bych byl rád, kdyby hodnotné knihy byly tak trvalé, jak říkáš. Ale nedávno jsem se třeba vrátil k Goethovu románu "Spříznění volbou". Dá se to číst? Co to říká k dnešku? určitou výjimku třeba představuje Dostojevskij, ale i ten by nebyl čten, kdyby to nebyla po dlouhá desetiletí v 19. století a nakonec i ve 20. a 21. století tak trochu móda.
Podle mě 90% se nad obsahem knih vůbec nezamýšlí a čte prostě to, co jim někdo doporučí nebo o čem duchaplně diskutovali na nějaké intelektuální akci. A to hovoříme o lidech, kteří vůbec čtou. Ti tvoří, podle mého odhadu, maximálně 10% populace. Prodával jsi někdy nějaké knihy nebo nějaké svoje texty? Já jo.
Podívej se, kolik špičkových knih je v levných knihách, pokud už nejsou úplně zadarmo!
Kamil Sikora
07. 12. 2009
Tak jsem sem opět přišel pozdě, ale přece. Cena Knižního klubu neprodukuje žádné zázraky, ostatně neprodukuje je často ani Magnesia Litera. Ovšem mnozí s nás by výhrou jistě nepohrdli.
Pozitivní diskriminace menšin je u nás odvarem chování západně od nás. je jasné, že Řekové, Ukrajinci nebo Vietnamci jsou dynamické a demograficky silné menšiny a dříve nebo později se budou hlásit o slovo. Navíc mají na rozdíl od Romů, intelekutálně a ekonomicky silné elity.
Pozitivní diskriminaci nesnáším, ovšem nemám rád ani věty typu ůvšak je sem nikdo nezval." Nás sem taky nikdo v 7. století nezval, jenom už jsme na to zapomněli.
Literatura se prodává na trhu, a proto podléhá zákonům trhu. Hodně se projevuje módnost (Topol, Brycz, z konzumnějších Nesvadbová, Hůlová a mnoho dalších), bulvárnost a snaha prostě uspět. Knižní trh je jedním z nejtvrdších, protože kniha je velmi zbytná potřeba s mnoha silnými a atraktivními substituty. Kdo se někdy pokoušel prodávat vlastní knihu a prezentovat ji, mohl by vyprávět! Je to jako na tržnici. Ráno máte čerstvý chřest. když ho do 15,00 neprodáte, snížíte cenu na třetinu a stejně toho večer ještě dost vyhodíte.
Vzbudit pozornost jakýmkoli způsobem je nejlepší cesta ke zvýšení prodeje. Vždyť naprostá většina komerčně úspěšných knih se prodává díky marketingu a nikoli díky kvalitě.
mňo tak houby, řekl tam dvě věty do telefonu a jinak tam byly jen kecy a už známá fakta
takže sorrry za avi
dokonalé poukázání na povrchnost a neprofesionalitu našich "kritiků", kteří teď jako správná potrefená zvířata pohoršeně kejhají o 106 ... tleskám autorovi
Cempírkova Vietnamka mi přijde jako docela hloupý marketingový trik. Vpodstatě se ta kniha neproslavila svojí kvalitou, ale jen tím, co se děje okolo ní. A koneckonců, co se děje okolo ní, ti odpovídá na tvoji otázku: jméno/původ autora nás při posuzování kvality ovlivňuje. Tohle se samozřejmě netýká jen literatury, ale i jiných subjektivních vjemů. Gastronomie (např. byly dělány experimenty s jídlem - stejný druh jídla předložený jednou s tím, že je z kvalitní restaurace, podruhé z bufetu, poprvé lidem chutnal líp), farmaceologie (myslím, že asi polovina léků se nedostane na trh, protože nedokáže porazit placebo efekt, který je mimochodem rok od roku silnější) atd.
Jinak mě tahle divná reklama na Cempírkovu knihu nenalákala, kdysi jsem si v knihkupectví procházel jeho předchozí knihu a nezaujala mě, a u téhle mě už odrazilo tohle šarlatánství.
Líbí se mi ty sloupky od Pavelky, na které dal odkaz katugiro.
Kamil Sikora
30. 11. 2009Saetri-Ihn
30. 11. 2009Saetri-Ihn
29. 11. 2009
Mně se tyhle provokace líběj. A líbí se mi Pavelkův pohled:
1. října 2009
http://www.novinky.cz/kultura/salon/180316-zdenko-pavelka-hra-na-vietnamku.html
5. listopadu 2009
http://www.novinky.cz/kultura/salon/183323-zdenko-pavelka-cena-za-cesky-mindrak.html
26. listopadu 2009
http://www.novinky.cz/kultura/185084-autorem-ocenene-knihy-neni-vietnamka-ale-mystifikator-z-ceskych-budejovic.html
lily marleen
29. 11. 2009uživatel se odhlásil
29. 11. 2009
jinak ale autorovi gratuluju, dílo není knížka, ale ta fabulace, kvůli které se diskutuje a směje.
řekl bych, že záleží i na autorovi. pokud by dneska někdo napsal babičku, nenašel by člověka, který by ji dočetl aspoň do poloviny - originál přesto máme v úctě. a časové určení není znakem díla, ale autora.
Komu se zde z přivandrovalců nelíbí - může jít tam, kde mu bude lépe. Nikoho jsme sem z Vietnamu, Ukrajiny, Albánie, ani Romy ze Slovenska nezvali. Když tu chtějí být, měli by se přizpůsobit oni nám a nikoli my jejich etnickým zvláštnostem. Jenže naši politici s nimi nežijí a tak nenašli takovou odvahu jako australský premiér, který názor podobný mému povýšil na stanovisko státu. Ty naše politické sralinky se mohou z menšin pos...kakat...
Kdyby platila takováto zásada, tak by ten pamflet nebyl nikdy napsán, ani drzou Vietnamkou, ani devotním Čechem...
aleš-novák
28. 11. 2009Pišta_Hufnágl
28. 11. 2009Saetri-Ihn
28. 11. 2009Armin Tamzarrian
28. 11. 2009
Copak literární hodnota knihy upadá se jménem (potažmo původem, barvou kůže) autora?
Polož tuhle otázku autorovi té knihy a zeptej se ho, proč ji tedy nevydal pod svým pravým jménem.
Já k tomu mohu s čistým svědomím říct jen to, že já bych to neudělal, stejně jako nemám rád alternicky. Mám za to, že umělec si za svým výkonem musí stát. Jinak to nemá cenu dělat.
Nicméně odsuzovat ho nechci.
Myslím, že v konečné podstatě záležitosti nehraje původ autora žádnou roli. Možná malou- ale jistě ne takovou, jakou zaujímá v éře krizí nález levné poživatiny. Pokud se do vztahu autor-nakladatel promítnou jiné vztahy, můžeme je klidně nazývati šumem a sráti na ně. Nás se natýkají.