Něžné zvrhlosti-scéna 1.

NĚŽNÉ ZVRHLOSTI – SCÉNA 1.

(NĚCO JAKO TELEVIZNÍ INSCENACE)

Interiér tuctového obývacího pokoje( zařízeného bez nápadu) : jakási nábytková stěna, dvě křesílka se stolkem, „telka“ , polička s pár knížkama a třeba ten van Gogh, jak harmonuje s tou sektorovou válendou (zdravím Vaška Hraběte).

ON sedí v jednom z křesílek a dívá se na hokej. Zvuková kulisa komentovaného přenosu. Oči přilepené na obrazovku s tím typickým zatažením fandy do hry. Občas nějaká reakce jako že :

- no dej mu to před tu bránu…ále to je škoda…

Do zvukové kulisy hokejového přenosu se vtírají zvuky odvedle z pokoje a je zřejmé, že asi tak dvouleté dítě buší nějakými neidentifikovatelnými hračkami o sebe a vydává při tom ryčivé šťastné výkřiky. Do toho z povzdálí tiše občas zavrčí zapnutá automatická pračka ( s přestávkama se točí buben, pak zaždímá, začne vypouštět a tak).

ONA se s nerozhodným výrazem objeví ve dveřích obýváku, jako by mu ( tedy ne tomu obýváku, ale partnerovi – to je ten ON) chtěla něco říct, ale neví, jestli nemá jít zkontrolovat dítě, protože šťastné zvuky naráz přešly v nešťastné poté, co se ozval opět neidentifikovatelný rachot, jako když spadne pořádná hora kostek nebo něco horšího.Do toho se současně z kuchyně ozve sykot jak něco na kamnech vykypělo, přeteklo a kdyby televize uměla přenášet vůně, tak by bylo cítit něco lehce spáleného.

Takže ONA aniž promluví zmizí ze dveří a divák může jen odhadovat, zda řeší co dítě nebo co v kuchyni přeteklo a je jasné, že pračka, vysavač či jiné kratochvíle počkají na později.

ONA se po chvíli znovu objeví v obýváku, rychle sebere jeho pohozené ponožky a odnáší je asi do špinavého prádla a jen tak mimochodem, neagresivně, cestou pryč z pokoje prohodí

- taky bys ty ponožky nemusel nechat kde tě odpadnou od ruky

ON oči na obrazovce :

- dyť bych si je pak uklidil   

ONA odejde, je slyšet otevření a zavření ledničky ( trochu zachrastí a cinknou lahve asi umístěné ve dveřích), pak slabě lupne jako když se otevře pivo a ONA vchází zpět do obýváku a mlčky mu podá lahváče se skleničkou a usměje se na něj, on na okamžik zvedne oči od telky, jejich pohledy se s porozuměním setkají, čímž jí vlastně jako poděkuje, vezme si od ní pivo a zase se věnuje přenosu. Aniž by se na ní díval, vezme ji za ruku a pohladí se s ní sám po tváři. ONA chvilku postojí, zakroutí s náznakem úsměvu hlavou a vydá se řešit další nové zvuky svědčící o tom, že se stále něco děje.