Dvojčata

Že občas způsobí zmatek si jen trochu uvědomují mé dvě kolegyně z práce. Jsou  dvojčata. Blondýnku s pěknou postavou a milým obličejem si každý lehko zapamatuje. Když ji vidí dvakrát... Vlastně každou jen jednou, ale dotyční to neví. Obě totiž nosí uniformu zdravotní sestry. Čekala jsem u dveří rentgenu, když se mi naskytl pohled na krásnou scénku. Od výtahu běží Jitka a probíhá čekárnou.

„Jé, ahoj Dušane, jak se máš?“

„Dobře, co ty?“

„Jde to, pozdravuj Marii.“

Zamává mladíkovi, co sedí v plné čekárně. Odloží košík s materiálem na okénko laborky a naskakuje do druhého výtahu. Výtah ještě jede a ze dveří vedle výtahu vybíhá Dana a hází na okénko laborky další materiál. Děda stojící vedle výtahu si strhává čepici, drbe se zamyšleně na hlavě a kouká na výtah, který stále ještě jede. Dana probíhá čekárnu opačným směrem, přibrzdí u stejného mladíka:

„Jé, ahoj Dušane, jak je?“

„Perfekt, co ty?“

„Jo, dobrý, pozdravuj Marii.“

Dana nastupuje do druhého výtahu.

Podotýkám, že obě jsou identické, Dana i Jitka. Jen Dušan a já jsme momentálně věděli o co jde, lidé koukali divně.

Ještě krásnější byla následující situace. Danu odvezli rovnou ze služby sanitkou na nutnou operaci. Jak se to Jitka dozvěděla, celá ustrašená jela hned do vedlejšího města za ní. Zrovna Danu přivezli ze sálu, ale ještě nebyla schopna pořádně mluvit, neprobrala se. Lékař ujistil Jitku, že je vše v nejlepším pořádku. Jitce spadl kámen ze srdce, řekla si, že než se Dana probudí, půjde na kafe. Z velké úlevy si radostně poskakovala se schodů. Naproti ní šel lékař se svou suitou sester. Najednou vytřeštil na Jitku oči a zařval: „....ková, vždyť jsem vás uspal!“ Jitka, zvyklá na tyto situace, hned věděla, která bije, vždyť Dana ještě vyspává narkózu. Lehce se ušklíbla a vesele odpověděla: „Asi málo, doktore...“ Lékař pobledl a zasípal, povoluje si košili: „Si snad děláte prdel, já tady bejt nemusim, já můžu jít dělat na vrátnici, ...“ No, Jitka konečně uznala, že neohrozí přece lékaře, hrozil mu evidentně infarkt. „Víte, doktore, my jsme dvojčata, já jsem její sestra...“

Dopadlo všechno dobře, vysvětlilo se to, anesteziolog dál uspává. Ale mám takový dojem, že se pro jistotu ptá všech: „Nemáte dvojče? Ne? Tak to je dobře. Můžeme operovat.“