Vánoční čas

Vyhlížím dámu večernici
a s čelem na skle, vestoje
kývnutím vločku tanečnici
opatrně, leč trochu směle,
lákám do svého pokoje;

obloha dřímá potemněle,
v nitru mi zahoří plamínek svíčky
– čistí si místo pro písničky

Koledy, Ryba–Jakub Jan
v setmělém pokoji
jemně se uší dotýkají

Láska nás odzbrojí...

Zvoneček za oknem,
stromečku paže
i stuhy na balíčky
čekají, až se sešeří;
světýlka hrají

Pozvání k večeři...

Vteřina ticha za naše drahé
Moudří, kdo naslouchají
– pokora vešla prohnilým prahem

Vánoční čas...

Radost se neutají;
jiskřičky v očích
jak hlásek slavičí
rozezní všecko

Každý rok
ta vůně purpury, vanilky, jehličí
probudí v nás
zas malé děcko