Pomáhejme vílám

Vyděšená

Sedí pod mohutným dubem

přikrytá kouskem černého saténu

Potichu nadává andělu strážnému

má vlhké oči a chvěje se studem

Bledými pažemi obepíná kolena

s křečemi ve svalech tiskne je k sobě

Naposled klín svůj předala tobě

pod dubem sedí slabá a zlomená

Plavé vlasy má slepené deštěm

jen jejich pramínky zakrývají tvář

V blankytných očích vyhasíná zář

v uších jí zvoní to tvoje „Ještě!“

Znásilnil jsi vílu

Vzal jsi jí důstojnost, sílu i vůli

Po tváři stékají potůčky soli

už nedočkáš se míru

Slézám ze své větve

Jsem stromový kluk

a spřádám na ní básně

Pomalu mě sleduje

jak poraněná kočka

dívá se na mou ruku

jak se k ní napřahuje

Chvíli váhá

nakonec však přijme

Pomáhejme vílám