Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Terapie realitou

07. 12. 2009
41
94
8812
Autor
Yvaine

Bábince.

Paní H. si vybrala pohodlné, domácky vyhlížející křeslo.  Sedí napřímeně, ruce složené v klíně.

Je jí o málo víc než čtyřicet let; krátké vlasy si barví na modravou čerň. Nosí brýle, kloužou jí ke špičce nosu; každou chvíli je rychlým, motýlím gestem posouvá zpět.

Přišla sama, z vlastního popudu. To, co chce říct, o čem chce mluvit, jako by prýštilo z její osobnosti a vyplňovalo místnost. Aby sdělení bylo porozuměno, je však nutné jej uzavřít do slov.

 

Slečna M. se choulí na sedačce až docela vzadu, takže je nutné, aby se terapeutka posadila do blízkého křesla (v místnosti jich je tolik, aby si každý mohl vybrat dle svého vkusu a nálady).

Její návštěva není zcela dobrovolná; projevují se u ní psychické a kázeňské problémy takové závažnosti a rozsahu, že bylo nutné zvážit odbornou pomoc.

Mlčí. Schovává obličej v nádherných zrzavých vlasech, je drobná, štíhlá. Její nejbližší okolí jako by se stalo vakuem, bublinou bez času a prostoru – tak moc mlčí.

Terapeutka je však profesionálka a děvče se pozvolna a neochotně rozpovídá.

 

„Ztratila jsem dceru,“ říká paní H.  s pohledem sklopeným dolů, do klína, kde bezvládně spočívají její dlaně; uvolněné, měkké. S každým slovem uvolňuje i část pulzujícího, neklidného napětí; terapeut vstává a takřka podvědomě otevírá okno, aby napětí vypustil ven.

„Bylo jí teprve devatenáct, měla těsně před maturitou. Chodila na gymnázium, chtěla maturovat z biologie a pak zkusit medicínu, byla tak chytrá, tak šikovná, šlo jí všechno, co jen jednou zkusila.“

Paní H. se potřebuje vypovídat.

„Měla nádherný, dlouhý vlasy. Zrzavý. Po mně. Víte, barvím si je,“ vysvětluje. „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná. Veverka.“

 

„Jo, při nehodě,“ odpoví slečna M. na terapeutčin přímý dotaz a skryje celý obličej za závojem vlasů. Vykukuje jen špičatý, pihovatý nos.

„Jaká byla?“

„Dobrá. Prostě máma.“

„Jak vypadala? Co dělala?“

„Učitelka. Zrovna nedávno měla narozky, třiačtyřicátý. Smála se, že do tolika její děcka ani neumí napočítat.“

„Máš krásný vlasy. Po ní?“

„Jo. Ale ona si je tak nenechává. Nenechávala. Chodila ostříhaná a barvila se na takovou ohavně modročernou. Prej aby se jí nesmáli lidi. Ale zrzavý vlasy jsou vzácný.“

„To jsou. Vždycky jsem takový chtěla.“

„Fakt? Měla jste se domluvit s ní – třeba by vám je nechala.“

Terapeutka se rozesměje.

„Jaká je tvoje první vzpomínka na mámu?“

„Jako ta úplně první? Když jsem byla malá?“

„Jo.“

„No – není to tak úplně vzpomínka. Vím to od ní, sama si moc nepamatuju. Byl mi asi rok. Byla jsem prej hrozně vzteklý dítě – a vidíte, teďka...“

 

„Často jsem jí o tom vyprávěla, máma má na dítě tisíce vzpomínek jenom z prvního týdne, ale tohle bylo výjimečný. Jako malá byla hrozně vzteklá. Vzpurná a paličatá, když něco chtěla, dokázala ztropit scénu, to byste se divil.

Vyšly jsme si spolu na procházku, byl jí už víc než rok. Zastavily jsme se u výlohy hračkářství a ona začala vyvádět...“

 

„...že chci bárbínu. Prej to bylo úplně hrozný...“ (Slečně M. vyhrknou slzy, směje se a pláče zároveň.)

 

„...brečela a řvala, že chce bárbínu, byla v obličeji skoro fialová, až jsem se o ni bála; chvilku nemohla vůbec popadnout dech, potom se znova rozeřvala a pak, když už nevěděla, jak mě přinutit jí tu panenku koupit, sebou třískla o zem…“

 

„…jenže v tu chvíli šel kolem soused.“ (Slečna M. se stále usmívá.)

 

„Kolem zrovna šel pan Palička, náš soused. Takovej starej pán o holi. Jak se dcera válela na zemi – v kaluži, ještě ke všemu – a vyváděla, přišel k ní a píchl do ní holí. A povídá jí: „Copak se to tady válí?“

 

„Prý jsem hned vstala, chytla se mámy za ruku…“

 

„A tak způsobně mi povídá: „Pojď, maminko, půjdeme domů.“

Paní H. se lesknou oči, ale nepláče. Jen hlasitě polkne a pevně stiskne ruce v klíně, zasměje se vzpomínce a pak se na chvilku odmlčí, pohled upřený do prázdna. Je ticho. Poté se znovu rozpovídá a vypráví o dceřiných školních úspěších.

 

Slečna M. mlčí. Terapeutka pokládá otázky, na něž odpovídá úsečně, krátce. Jednoslovně. Oživení vzpomínek vyvolalo třes rukou a apatii. Bezděčně si vytrhává vlasy.

 

V jedenáct hodin se otevřou dvoje dveře; z těch nalevo vychází slečna M., ze druhých paní H.; krátce se pozdraví, věnují si lhostejně pohledy a venku na ulici se rozchází, každá kráčí jiným směrem.


94 názorů

Barbar
29. 07. 2011
Dát tip
:-( Díky. MÁM TĚ PŘEČTENOU..........

Chigwell
09. 04. 2011
Dát tip
*

Noneta
12. 02. 2011
Dát tip
někdy je uzavření do vzpomínek jednodušší než současnost.... i city jsou lépe zvládnutelné ve vzpomínkách a dát je do "to be" je složitější

hvezdoletec
05. 01. 2011
Dát tip
zvláštní, jak ty barvy jdou dosebe:) líbí

fereny
08. 12. 2010
Dát tip
Líbí se mi, jak je to napsáno i ta myšlenka. Nevadí mi nejednoznačné konce, můžu si je pak sama doplnit. V duchu si dokreslím jejich druhé setkání, jejich povídání, sblížení a vzájemné utěšení smutku nad jejich ztrátou. A pak jsem spokojená:) člověk bývá vždycky víc spokojený, když věří na osud, když ví, že něco se stalo pro něco jiného, že to tak možná mělo být.. Tip.

určitě text, který zaujme. t.

sharik
20. 09. 2010
Dát tip
dobrý... tip :)

Už předlouho jsem nečetla tak působivé řádky. Skvělé.

Manuamanua
23. 07. 2010
Dát tip
Tip.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
A za ten bordel, co jsem ti tu udělal, se omlouvám, ale nejsem tu dlouho a poněkud jsem se ztratil v ovládání - myslel jsem, že se mi ten příspěvek nezapisuje. Netuším, jestli to jde odstranit :)

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřtelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřtelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku. Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D

Yvaine
13. 06. 2010
Dát tip
Díky za tip na úpravu - a hlavně díky za čtení! :)

Ronkar
13. 06. 2010
Dát tip
Výborně. Tohle se mi moc libí. Povídka bez silného děje (rozumněj spíš citově založená... rezonující), která má své kouzlo. Nápad v hlavě a napsané s lehkostí, jak to u těchto povídek má být. Osobně oceňuji, protože takhle psát neumím :) Kdybych si mohl troufnout jedinou změnu, byla by v této větě na konci: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tak chybělo, že jsem si ho při čtení řekl v duchu :D

Yvaine
11. 05. 2010
Dát tip
:)) Nechám to otevřené - život málokdy píše uzavřené příběhy:) Nicméně, jsem velice ráda, že se líbí

Wronski
04. 05. 2010
Dát tip
takhle žije spousta lidí, víc vedle sebe, jak spolu. *

Yvaine
22. 04. 2010
Dát tip
Jó, jsou to boje :))

StvN
14. 03. 2010
Dát tip
Je to smutné, ale je to tak, a dost často.

A.H.
26. 02. 2010
Dát tip
Bezvadné, jen mne rušila změna barev v textu, ačkoli zde zastávají odlišovací fci. *t*

Yvaine
09. 02. 2010
Dát tip
tak toho si vážně cením, díky:)

Kuchot
09. 02. 2010
Dát tip
zaujalo mne*

Yvaine
29. 01. 2010
Dát tip
Díky, ty závorky jsou naprosto neúmyslný, spíš z nepozornosti k textu, už měsíc se chystám je odstranit:))

Saetri-Ihn
29. 01. 2010
Dát tip
Líbí se mi ten hodně sdělovací zkratkovitý styl, který u mě vyvolává takový filmový představy vždycky, což se sem naprosto hodí si myslím. Ty dvě závorky na konci jsou hodně zajímavý - asi by se daly lehce nahradit včleněním do přímé řeči, takže jsou tam vlastně, protože autor chtěl a dělá to z toho konce možná až scénář. Pěkný text, tip.

Je působivá. Pěkně ukazuje na fakt, že nejen jednotliví lidé, ale hlavně jejich příběhy jsou rámcově pořád jedny a ty samý, nebo aspoň podobný..

25veronika3
12. 01. 2010
Dát tip
To je krásný, je to úplně něco jiného než co sem tu doposud četla. Skvělé..od tebe jsou díla vždycky skvělá.

Janina6
09. 01. 2010
Dát tip
Ten konec sice překvapil, ale vlastně jsem si oddechla - zklamalo by mě, kdyby to bylo tak "jednoduché", jak se to celou dobu tváří. Líbí se mi hlavně některé popisy, třeba: "S každým slovem uvolňuje i část pulzujícího, neklidného napětí; terapeut vstává a takřka podvědomě otevírá okno, aby napětí vypustil ven."*

red
08. 01. 2010
Dát tip
Nějak to šlo mimo mě. Špatně jsem se v tom od počátku orientoval. A nechytlo mě to. Už třeba věta o tom, že "sdělení je třeba uzavřít do slov" je divná. Proč psát to, co je zřejmé?

Yvaine
04. 01. 2010
Dát tip
Díky moc za čtení, já naopak nechtěla rozpracovávat nějaký rozvinutější příběh, neboť jsem přesvědčená, že by pak celé vyznění povídky působilo méně věrohodně (pokud ovšem tak jak je vůbec aspoň trochu věrohodně působí); podobné drobné historky naopak jistě sdílí větší množství lidí a proto je závěr logický a přijatelný. Máš mé výsostně svolení mě vykrást - ale jen jestli ten výsledek bude stát za to.:)

Winter
04. 01. 2010
Dát tip
Možná jsem byl až moc náročný, když jsem čekal, že ty dva krásné duety rozezpívají příběh, a nikoliv jen historku. Otevřenost kolem "nehody" v tak krátké miniatuře asi neprospívá, rozptyluje ji - při tom v miniatuře je semknutost základní. Vůbec by se dalo říci, že na tak slibný námět, by dala se napsat variace s přesahy bezmála do vnějšího vesmíru .) Takže vemkoncem se asi budu muset smířit jen s tím nápadem a někdy, až se nebudeš dívat, ho podle ukrást. Anebo to napiš za mě. Mimochodem fráze "asi rok" mě donutila zopakovat si vývin dítěte, přišlo mi, že ta dvě slova zaokrouhlují až příliš dolů, ale to je jen taková okrajová poznámka o tom, jak nedostatečná je matematika při popisu člověka .)

Yvaine
03. 01. 2010
Dát tip
S nominací souhlasím, díky.

StvN
03. 01. 2010
Dát tip
Autorka jistě souhlasí s nominací.

vlastně mě ten text zaujal velmi - dva různé pohledy jakoby na tu smaou situaci, i když postavy spolu nemají nic spsolečného. mohu navrhnout nominaci do povídky měsíce?

velmi zajímavý text. tip

Yvaine
21. 12. 2009
Dát tip
:)) S touhle povídkou má asi víc lidí trochu problém, celou dobu něco čekají a na konci je to najednou jinak - nevím, jestli to je dobře nebo špatně:)

jamoyce
21. 12. 2009
Dát tip
Jo, říkal jsem si, že to takhle může být myšlený. V průběhu čtení jsem byl zvědavý, jak to na konci vyřešíš, a i když se mi to řešení nejdřív nezdálo, postupně to vstřebávám...

Yvaine
21. 12. 2009
Dát tip
Já už jsem to vysvětlovala - je to inspirovaný zajímavou skutečností, že poslední dobou potkávám ženy, neuvěřitelně podobné mé nedávno zesnulé babičce - tady je to potkávání jen trochu dotažené ad absurdum :) dík

jamoyce
21. 12. 2009
Dát tip
Tohle se mi líbilo víc než tvá poslední miniatura. Skvěle se to četlo jedním dechem, zajímavě podaný. Jen ten konec mi přijde podivný. Taková shoda náhod, to už mi přijde moc. Ale i to může být autorský záměr.

Yvaine
17. 12. 2009
Dát tip
Nejsem naštvaná, jen jsem moc unavená na nějaký zbytečný debaty:)) Asi proto - je to možný, ale moc to neřeším, reakce jsou dobrý, tak co? :) Tipy jsou jen hooodně orientační měřítko Poslední dobou mám každou povídku úplně jinou než ostatní, je možný, že to lidi mate:)

Yvaine
17. 12. 2009
Dát tip
ptala jsem se, o co jde, opakuju, nauč se číst!

Yvaine
17. 12. 2009
Dát tip
já se Tě ptala, o co jde, nauč se nejdřív číst :P

Yvaine
17. 12. 2009
Dát tip
ježíš, já nevím, o co jde?

Yvaine
17. 12. 2009
Dát tip
Ne, proč? :)

Yvaine
14. 12. 2009
Dát tip
Ten prvek překvapení je důležitý - moc díky za čtení.:)

bestye
14. 12. 2009
Dát tip
i mě nenapadla okamžitě smrt, při vyřčení ztráty, nicméně i mě překvapilo, že jediné co mají společné je, že jsou v jeden čas na jednom místě :c) líbí se mi to *

Yvaine
09. 12. 2009
Dát tip
celkem náhodně, líbí se mi, jak hrozná to je kombinace:)) lidi obecně neradi mluví o "umírání" "smrti" - je to definitivní, radši používají eufemismy - ale nebudu Ti to moc vysvětlovat, ještě bys v tom měla menší bordel a to nemůžu dopustit!

sepiolite
09. 12. 2009
Dát tip
ale ten zmatek by nenastal, kdybych si nepřečetla diskuzi... no právě! nikde žádná smrt, navíc myslím, že kdyby byla, tak to ta ženská řekne, takhle se něco "bojí/stydí" přiznat..jako by za tu ztrátu mohla částečně i ona..ale nejsem autor, ani psycholog, tak už raději mlčim (jenom orientačně - podle čeho jsi ty barvy volila?? ta růžová je jasná a ten zbytek?) :)

Yvaine
09. 12. 2009
Dát tip
Jo dík - to, co tu popisuješ - ten zmatek čtenáře - to bylo přesně v plánu, jsem to ale potvůrka:) Barvičky jinak taky moc nemusím, ale tady bylo škoda nezaexperimentovat... Jsem ráda, že sis všimla toho "ztratit" - nikde v textu není uvedeno, že by kdokoliv zemřel, totiž... :)

sepiolite
09. 12. 2009
Dát tip
zvláštní shoda okolností?? to si děláte psinu!..Já si celou dobu myslela, že je to matka s dcerou. Ono "ztratila jsem dceru" může být i nehmotného rázu...dcera že od ní utekla, nebo tak něco... Tak fajn, alespoň je vidět, že si to člověk vykládá vždy v podobě pro sebe nejpřijatelnější a nejbližší. barevnost mně osobně vadí, protože odvádí mou pozornost, ale na druhou stranu se rychleji vpluje do příběhu bez zdlouhavého přemýšlení některé obraty jsou pro mě krkolomné (třeba "o málo víc než čtyřicet", "sedí napřímeně", "v místnosti je jich tolik, aby"), ale to je zase o tom, jak komu zobák narostl, že? Jinak jsem taky čekala ještě nějakou pointu, tohle bylo nějak do ztracena. (Což jsem zjistila až v momentě, kdy jsem si přečetla, že se ty dvě neznají. V mém výkladu to bylo naprosté odcizení, takže dobrý vyústění.) jeden text a tolik výkladů - to je fakt dobrý:)

Yvaine
08. 12. 2009
Dát tip
No, určitě existují taková povolání... :))

Keby mi tak za to platili:-)))

Yvaine
08. 12. 2009
Dát tip
To nic, vyrovnala jsem se s tím rychle...:) Výborný odhad:)

S tou babičkou je mi to ľúto. Ale inak mám dobrý odhad, že?

Yvaine
08. 12. 2009
Dát tip
Já mám vlasy popelavě blond, takže se mi lesknou do stříbrna:) Zážitky ze života - nedávno mi zemřela babička a já teď na ulici neustále potkávám ženy, který jí jsou podobný - je to jako fata morgána, přelud... A to dítě, válící se v kaluži, ano, to je autentickej zážitek:)) - to jsem já

Zážitky zo života, hm? "Copak se to tady válí." - to sa mi moc páčilo. Inak kamarádka mi hovorila, že v slnečnom svite sa mi vlasy trochu lesknú do hrdzava. Tak si mi to pripomenula:-)

Yvaine
08. 12. 2009
Dát tip
guyi, inspirace čistě náhodná, dík J.Tomas - měla jsem už příležitost nahlédnout do Tvých povídek, kde pointa hraje opravdu významnou roli (někdy se zakoukám zevrubněji), snad mi odpustíš odlišný přístup:) Květoni: jsou.

Já si taky myslím, že pointa v tom je. A na základě nosné myšlenky celého díla, (snad se autorka neurazí, vždyť už mě zná) vyplynulo pro mě i poučení: Všechny ženský jsou stejný.

J.Tomas
08. 12. 2009
Dát tip
Je to zručně napsané, ale trochu mi tam chybí pointa.

guy
08. 12. 2009
Dát tip
sorry za překlep - patří tam otevřeně prohlašuji

guy
08. 12. 2009
Dát tip
tu vzteklou zrzavou holku M. znám, je to dcera mého bývalého spolužáka Zdeňka .. taky jsem byl u toho, když vyváděla, jenže jsem neměl po ruce hůl, a bez ní domluvy nezabraly .. škoda, mohl jsem se taky dostat do povídky :-) jinak - mně to vyhovuje - otevřené prohlašuji, že mám rád otevřené konce i otevřené začátky

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
o závorkách popřemejšlím, ale až zejtra - a předběžně Ti dávám za pravdu a jdu spát, dobrou

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
jůůů, tip od Tebe! to už je něco:)) díky za připomínky, ta nehoda tam vysvětlena být ani nemá, je nto jen taková kulisa, v podstatě zbytečnej pojem "scénářové" pojetí, o kterém mluvíš, jsem chtěla uplatnit všude... nebo spíš takovej ten objektivismus, spojenej s poetismy... ale nebudu to tady obhajovat, páč to vypadá blbě - a zítra to opravím

Zajímavé...lehké nejasnosti se mi líbí:-) Přičítám plusové body za velká a barevná písmena:-)t

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
:) Pro Váš klidný spánek cokoliv

čučenka
07. 12. 2009
Dát tip
Tož dík, žes to rozsekla, Markétko :-)

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
tajně Ti prozradím, že správnější je ta první odpověď:)) inspirací mi je fakt, že poslední dobou velmi často potkávám ženy, podobné mé nedávno zesnulé babičce...

čučenka
07. 12. 2009
Dát tip
Jo, jenže tady se naskýtají dvě otázky a obě podivné - buď je to velmi zvláštní shoda okolností a ty dvě mají stejný osud, aniž by se znaly, nebo mají vlčí mhu a nepoznají se. Těžko se mi hledá nějaká jiná, pravděpodobnější, varianta. Jsem holt prostý člověk :-).

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
Já měla dojem, že ta povídka je jednoznačná dost, ale evidentně není - musím se nad sebou zamyslet! :) Díky za čtení

Já se tedy přiznám, že mám také raději, když je "konec" jednoznačnější! Něco jako jednoznačné memento k přemýšlení na závěr! Ne jenom předkládat "prostor" pro čtenářuvu fantazii! A také povídky s otevřeným koncem halí (belí už ne) autorův názor rouchem nepostřehnutelnosti. Mne by zajímalo jaký názor => rozuzlení autor upřednostňuje! J.Š.

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
To právě nemá končit jednoznačně:) Ale taky mám v životě ráda jasno:))

čučenka
07. 12. 2009
Dát tip
Když já bych vždycky chtěla, aby to končilo jednoznačně. Celý život mám pocit, že se všechno dá nějak řešit, takže mi opak přijde podivný a nepochopitelný. Ale život je i takový, zřejmě.... No jo. :-)*

Yvaine
07. 12. 2009
Dát tip
Děkuji prvnímu čtenáři:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru