:-(
Díky. MÁM TĚ PŘEČTENOU..........
někdy je uzavření do vzpomínek jednodušší než současnost.... i city jsou lépe zvládnutelné ve vzpomínkách a dát je do "to be" je složitější
zvláštní, jak ty barvy jdou dosebe:) líbí
Líbí se mi, jak je to napsáno i ta myšlenka. Nevadí mi nejednoznačné konce, můžu si je pak sama doplnit. V duchu si dokreslím jejich druhé setkání, jejich povídání, sblížení a vzájemné utěšení smutku nad jejich ztrátou. A pak jsem spokojená:) člověk bývá vždycky víc spokojený, když věří na osud, když ví, že něco se stalo pro něco jiného, že to tak možná mělo být.. Tip.
určitě text, který zaujme. t.
Už předlouho jsem nečetla tak působivé řádky. Skvělé.
A za ten bordel, co jsem ti tu udělal, se omlouvám, ale nejsem tu dlouho a poněkud jsem se ztratil v ovládání - myslel jsem, že se mi ten příspěvek nezapisuje. Netuším, jestli to jde odstranit :)
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozuměj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři na konci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřetelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřtelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Mimochodem někdo výše napsal, že má povídka otevřený konec a halí názor autora do roucha, či co :) Osobně si myslím, že ani jedno není pravda. V daném stylu končí povídka zřtelně a jasně. A to jaký máš ty osobně náhled je konec konců patrné z celé práce díky stylu, který jsi užila.
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Výborně. Povedená povídka bez silné děje (rozumněj spíš citově založená, rezonující... zanechávající ve čtenáři nakonci nějaký pocit). Osobně tyhle lehké povídky mám rád, protože je sám psát neumím. A tahle se nejen dobře čte (díky pěkným obratům a slovní zásobě), ale také má takou pěkně lidskou myšlenku.
Kdybych si mohl dovolit jedinou změnu, byla by v této větě: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tolik chybělo, že jsem si to řekl alespoň v duchu :D
Díky za tip na úpravu - a hlavně díky za čtení! :)
Výborně. Tohle se mi moc libí. Povídka bez silného děje (rozumněj spíš citově založená... rezonující), která má své kouzlo. Nápad v hlavě a napsané s lehkostí, jak to u těchto povídek má být. Osobně oceňuji, protože takhle psát neumím :)
Kdybych si mohl troufnout jedinou změnu, byla by v této větě na konci: „Vždycky mi vadilo, jak se mi smějí. Liško. Veverko. Zrzavá palice. Ale jí ne. Byla pyšná, moje Veverka.“ Prostě mi tam to "moje" tak chybělo, že jsem si ho při čtení řekl v duchu :D
:)) Nechám to otevřené - život málokdy píše uzavřené příběhy:) Nicméně, jsem velice ráda, že se líbí
takhle žije spousta lidí, víc vedle sebe, jak spolu. *
Je to smutné, ale je to tak, a dost často.
Bezvadné, jen mne rušila změna barev v textu, ačkoli zde zastávají odlišovací fci. *t*
tak toho si vážně cením, díky:)
Díky, ty závorky jsou naprosto neúmyslný, spíš z nepozornosti k textu, už měsíc se chystám je odstranit:))
Líbí se mi ten hodně sdělovací zkratkovitý styl, který u mě vyvolává takový filmový představy vždycky, což se sem naprosto hodí si myslím. Ty dvě závorky na konci jsou hodně zajímavý - asi by se daly lehce nahradit včleněním do přímé řeči, takže jsou tam vlastně, protože autor chtěl a dělá to z toho konce možná až scénář. Pěkný text, tip.
Je působivá. Pěkně ukazuje na fakt, že nejen jednotliví lidé, ale hlavně jejich příběhy jsou rámcově pořád jedny a ty samý, nebo aspoň podobný..
To je krásný, je to úplně něco jiného než co sem tu doposud četla. Skvělé..od tebe jsou díla vždycky skvělá.
Ten konec sice překvapil, ale vlastně jsem si oddechla - zklamalo by mě, kdyby to bylo tak "jednoduché", jak se to celou dobu tváří.
Líbí se mi hlavně některé popisy, třeba: "S každým slovem uvolňuje i část pulzujícího, neklidného napětí; terapeut vstává a takřka podvědomě otevírá okno, aby napětí vypustil ven."*
Nějak to šlo mimo mě. Špatně jsem se v tom od počátku orientoval. A nechytlo mě to. Už třeba věta o tom, že "sdělení je třeba uzavřít do slov" je divná. Proč psát to, co je zřejmé?
Díky moc za čtení,
já naopak nechtěla rozpracovávat nějaký rozvinutější příběh, neboť jsem přesvědčená, že by pak celé vyznění povídky působilo méně věrohodně (pokud ovšem tak jak je vůbec aspoň trochu věrohodně působí); podobné drobné historky naopak jistě sdílí větší množství lidí a proto je závěr logický a přijatelný.
Máš mé výsostně svolení mě vykrást - ale jen jestli ten výsledek bude stát za to.:)
Možná jsem byl až moc náročný, když jsem čekal, že ty dva krásné duety rozezpívají příběh, a nikoliv jen historku. Otevřenost kolem "nehody" v tak krátké miniatuře asi neprospívá, rozptyluje ji - při tom v miniatuře je semknutost základní. Vůbec by se dalo říci, že na tak slibný námět, by dala se napsat variace s přesahy bezmála do vnějšího vesmíru .)
Takže vemkoncem se asi budu muset smířit jen s tím nápadem a někdy, až se nebudeš dívat, ho podle ukrást. Anebo to napiš za mě.
Mimochodem fráze "asi rok" mě donutila zopakovat si vývin dítěte, přišlo mi, že ta dvě slova zaokrouhlují až příliš dolů, ale to je jen taková okrajová poznámka o tom, jak nedostatečná je matematika při popisu člověka .)
S nominací souhlasím, díky.
Autorka jistě souhlasí s nominací.
vlastně mě ten text zaujal velmi - dva různé pohledy jakoby na tu smaou situaci, i když postavy spolu nemají nic spsolečného. mohu navrhnout nominaci do povídky měsíce?
:)) S touhle povídkou má asi víc lidí trochu problém, celou dobu něco čekají a na konci je to najednou jinak - nevím, jestli to je dobře nebo špatně:)
Jo, říkal jsem si, že to takhle může být myšlený. V průběhu čtení jsem byl zvědavý, jak to na konci vyřešíš, a i když se mi to řešení nejdřív nezdálo, postupně to vstřebávám...
Já už jsem to vysvětlovala - je to inspirovaný zajímavou skutečností, že poslední dobou potkávám ženy, neuvěřitelně podobné mé nedávno zesnulé babičce - tady je to potkávání jen trochu dotažené ad absurdum :)
dík
Tohle se mi líbilo víc než tvá poslední miniatura. Skvěle se to četlo jedním dechem, zajímavě podaný. Jen ten konec mi přijde podivný. Taková shoda náhod, to už mi přijde moc. Ale i to může být autorský záměr.
Nejsem naštvaná, jen jsem moc unavená na nějaký zbytečný debaty:))
Asi proto - je to možný, ale moc to neřeším, reakce jsou dobrý, tak co? :) Tipy jsou jen hooodně orientační měřítko
Poslední dobou mám každou povídku úplně jinou než ostatní, je možný, že to lidi mate:)
ptala jsem se, o co jde, opakuju, nauč se číst!
já se Tě ptala, o co jde, nauč se nejdřív číst :P
ježíš, já nevím, o co jde?
Ten prvek překvapení je důležitý - moc díky za čtení.:)
i mě nenapadla okamžitě smrt, při vyřčení ztráty, nicméně i mě překvapilo, že jediné co mají společné je, že jsou v jeden čas na jednom místě :c) líbí se mi to *
celkem náhodně, líbí se mi, jak hrozná to je kombinace:))
lidi obecně neradi mluví o "umírání" "smrti" - je to definitivní, radši používají eufemismy - ale nebudu Ti to moc vysvětlovat, ještě bys v tom měla menší bordel a to nemůžu dopustit!
ale ten zmatek by nenastal, kdybych si nepřečetla diskuzi...
no právě! nikde žádná smrt, navíc myslím, že kdyby byla, tak to ta ženská řekne, takhle se něco "bojí/stydí" přiznat..jako by za tu ztrátu mohla částečně i ona..ale nejsem autor, ani psycholog, tak už raději mlčim
(jenom orientačně - podle čeho jsi ty barvy volila?? ta růžová je jasná a ten zbytek?)
:)
Jo dík - to, co tu popisuješ - ten zmatek čtenáře - to bylo přesně v plánu, jsem to ale potvůrka:)
Barvičky jinak taky moc nemusím, ale tady bylo škoda nezaexperimentovat...
Jsem ráda, že sis všimla toho "ztratit" - nikde v textu není uvedeno, že by kdokoliv zemřel, totiž... :)
zvláštní shoda okolností??
to si děláte psinu!..Já si celou dobu myslela, že je to matka s dcerou. Ono "ztratila jsem dceru" může být i nehmotného rázu...dcera že od ní utekla, nebo tak něco...
Tak fajn, alespoň je vidět, že si to člověk vykládá vždy v podobě pro sebe nejpřijatelnější a nejbližší.
barevnost mně osobně vadí, protože odvádí mou pozornost, ale na druhou stranu se rychleji vpluje do příběhu bez zdlouhavého přemýšlení
některé obraty jsou pro mě krkolomné (třeba "o málo víc než čtyřicet", "sedí napřímeně", "v místnosti je jich tolik, aby"), ale to je zase o tom, jak komu zobák narostl, že?
Jinak jsem taky čekala ještě nějakou pointu, tohle bylo nějak do ztracena. (Což jsem zjistila až v momentě, kdy jsem si přečetla, že se ty dvě neznají. V mém výkladu to bylo naprosté odcizení, takže dobrý vyústění.)
jeden text a tolik výkladů - to je fakt dobrý:)
No, určitě existují taková povolání... :))
Keby mi tak za to platili:-)))
To nic, vyrovnala jsem se s tím rychle...:)
Výborný odhad:)
S tou babičkou je mi to ľúto.
Ale inak mám dobrý odhad, že?
Já mám vlasy popelavě blond, takže se mi lesknou do stříbrna:)
Zážitky ze života - nedávno mi zemřela babička a já teď na ulici neustále potkávám ženy, který jí jsou podobný - je to jako fata morgána, přelud...
A to dítě, válící se v kaluži, ano, to je autentickej zážitek:)) - to jsem já
Zážitky zo života, hm?
"Copak se to tady válí." - to sa mi moc páčilo.
Inak kamarádka mi hovorila, že v slnečnom svite sa mi vlasy trochu lesknú do hrdzava. Tak si mi to pripomenula:-)
guyi, inspirace čistě náhodná, dík
J.Tomas - měla jsem už příležitost nahlédnout do Tvých povídek, kde pointa hraje opravdu významnou roli (někdy se zakoukám zevrubněji), snad mi odpustíš odlišný přístup:)
Květoni: jsou.
Já si taky myslím, že pointa v tom je.
A na základě nosné myšlenky celého díla, (snad se autorka neurazí, vždyť už mě zná) vyplynulo pro mě i poučení: Všechny ženský jsou stejný.
Je to zručně napsané, ale trochu mi tam chybí pointa.
sorry za překlep - patří tam otevřeně prohlašuji
tu vzteklou zrzavou holku M. znám, je to dcera mého bývalého spolužáka Zdeňka .. taky jsem byl u toho, když vyváděla, jenže jsem neměl po ruce hůl, a bez ní domluvy nezabraly ..
škoda, mohl jsem se taky dostat do povídky :-)
jinak - mně to vyhovuje - otevřené prohlašuji, že mám rád otevřené konce i otevřené začátky
o závorkách popřemejšlím, ale až zejtra - a předběžně Ti dávám za pravdu
a jdu spát, dobrou
jůůů, tip od Tebe! to už je něco:))
díky za připomínky, ta nehoda tam vysvětlena být ani nemá, je nto jen taková kulisa, v podstatě zbytečnej pojem
"scénářové" pojetí, o kterém mluvíš, jsem chtěla uplatnit všude... nebo spíš takovej ten objektivismus, spojenej s poetismy... ale nebudu to tady obhajovat, páč to vypadá blbě - a zítra to opravím
Zajímavé...lehké nejasnosti se mi líbí:-) Přičítám plusové body za velká a barevná písmena:-)t
:) Pro Váš klidný spánek cokoliv
Tož dík, žes to rozsekla, Markétko :-)
tajně Ti prozradím, že správnější je ta první odpověď:))
inspirací mi je fakt, že poslední dobou velmi často potkávám ženy, podobné mé nedávno zesnulé babičce...
Jo, jenže tady se naskýtají dvě otázky a obě podivné - buď je to velmi zvláštní shoda okolností a ty dvě mají stejný osud, aniž by se znaly, nebo mají vlčí mhu a nepoznají se. Těžko se mi hledá nějaká jiná, pravděpodobnější, varianta. Jsem holt prostý člověk :-).
Já měla dojem, že ta povídka je jednoznačná dost, ale evidentně není - musím se nad sebou zamyslet! :)
Díky za čtení
Já se tedy přiznám, že mám také raději, když je "konec" jednoznačnější! Něco jako jednoznačné memento k přemýšlení na závěr! Ne jenom předkládat "prostor" pro čtenářuvu fantazii! A také povídky s otevřeným koncem halí (belí už ne) autorův názor rouchem nepostřehnutelnosti. Mne by zajímalo jaký názor => rozuzlení autor upřednostňuje!
J.Š.
To právě nemá končit jednoznačně:) Ale taky mám v životě ráda jasno:))
Když já bych vždycky chtěla, aby to končilo jednoznačně. Celý život mám pocit, že se všechno dá nějak řešit, takže mi opak přijde podivný a nepochopitelný. Ale život je i takový, zřejmě.... No jo. :-)*