POŠŤÁK MICHAL-3

Část třetí

Vedoucí Robert Miclík se užasle zadíval na papíry, které dopadly na chodbu z kanceláře, a vzápětí do ní vběhl. Michal poté pohlédl do místnosti a spatřil nadávajícího vedoucího v kanceláři, která byla plná rozházených listů. Ty zuřivě sbíral z podlahy a házel je na desky dvou stolů, co stály u sebe. Otevřeným oknem však opět vnikl do místnosti vítr a skoro všechny papíry, co byly na stolech, se opět přemístily na podlahu, a některé dopadly na ohnutého Miclika.

„Do prde..!“ vykřikl on a rázně vykročil k oknu. Pravé chodidlo mu však pojednou podjelo na několika listech a vzápětí Michal uviděl, jak postava vedoucího udělala podivný pohyb. Po něm se Miclik ocitl na podlaze v poloze, co by se dala přirovnat ke cvičenci, který dělá“provaz.“

„Do hajz…!“ vyhrkl vedoucí, načež se pozvolna postavil, a pak si prsty pravé ruky přejížděl hýždě i rozkrok. Záhy však tuhle činnost přestal dělat, jelikož si uvědomil přítomnost Michala.

„Klidně se posaďte,“ vysoukal ze sebe, přičemž zavřel okno. Michal si sedl na jednu ze židlí, co byla u stolů a opět se jej zmocnil pocit, že se nachází v nějaké ztřeštěné komedii.

„Dneska tu panuje po ránu trochu zmatek,“ řekl mu Miclik, který byl ohnutý a on přes desku druhého stolu z něho viděl jen záda.

„Aspoň tu není nuda,“ pronesl Michal.

„To tedy rozhodně ne!“ vyhrkl vedoucí a za okamžik se z chodby ozval ostrý ženský hlas.

„Robertééé! To bude průser!“ vyjekla žena, která rychle vkročila do kanceláře.

„Co se děje!?“ vyhrkl vyděšeně Miclik.

„Kunz je zase napitej a Poruba není ještě v práci!“ vychrlila ze sebe slova rychlostí kulometné střelby.

„Já ho roztrhnu jako hada!“ vykřikl vedoucí a vztekle praštil sesbíranými papíry o desku stolu.

„Bude se muset rozebrat dvacet čtyřka a pěta dvacítka!“ mínila žena.

„Já nic rozebírat nebudu! Já dneska musím ve tři vypadnout!“ ozval se muž, který vstoupil do kanceláře.

„Jdeš zase pozdě!“ vyhrkl na něho Miclik.

„Buď rád, že jsem vůbec tady! Janu jsem musel v noci vodvízt do nemocnice se slepákem, a kdyby u nás nebyla tchýně, tak si beru vošetřovačku na Karolínku!“

„To jsem nevěděl,“ vysoukal ze sebe vedoucí.

„Tak už to víš!“

„Nevíš, kde je Poruba?“ zeptal se Miclik.

„Včera šel chlastat s tím svým kamarádem vod kolotočů. A ráno mi největší drbna našeho sídliště Bečvářová říkala, že v noci u jedný atrakce byli policajti a hasiči někoho z ní sundávali. Ani bych se nedivil, kdyby to byl Milan s tím svým kamarádem. Nebylo by to poprvý, co by se vožrali, a pak se na něčem vozili.“
„Toho roztrhnu taky jako hada!“ vyhrkl vedoucí.

„Já už začínám bejt střízlivěj!“ ozval se něčí hlas z chodby.

„V takovýmhle stavu, tě za volant nepustím!“ byl slyšet vzápětí hlas někoho jiného.

„Kunz!“ vykřikl Miclík a vyběhl z kanceláře následován ženou i pošťákem. Za okamžik uslyšel Michal z chodby směsici ostrých hlasů, přičemž se okno v místnosti opět otevřelo a vítr zase rozházel papíry po kanceláři.

KONEC TŘETÍ ČÁSTI

 

 

---