Bratříček

Máš tolik času

kolik budeš chtít

a přitom ti všechen vypršel

do skleněnýho válce

s formalínem.

Propletený životy.

Jsme jedna bytost

ve dvou tělech...

Proč zrovna tobě

někdo nedovolil žít?

Pouta jsou zpřetrhaná

ale jsme k sobě tak blízko

i když křičím svý pocity

přes černou propast.

Není to fér.

V úzkým kuželu světla

v cigaretovým kouři

slaný kapky něhy

na papíře.

Je mě jen polovina.

Čtyři bílý stěny...

Noční hovory

vedený do ztracena.

Jen ty mi rozumíš,

bratříčku...

Nemám tě.