Ztracená dcera

Líbíííí moc, taky mám z těch veršů ten pocit...mrazí, člověk se do toho vcítí....jen tak dál...je to nákaza pocitů..Tvoje verše***T

Jarmilka, budes...ver mi...i ja sa tak utesujem...predsa deti nemozu zabudnut, co vsetko sme spolu prezili, ako sme im boli na blizku, snad si spomenu:)

Snažím se s tím smířit, že se už nikdy nevrátí, ale moc se mi to nedaří. Já jsem se starala o matku 8 let, všechno jí dělala, o mě se nepostará nikdo, ani za mnou nepřijde. A syn také nemá zájem. Bývá mi z toho hodně smutno. Mě matka stále moc chybí, já nebudu chybět nikomu.

rozumiem Ti...momentalne mam syna cez tisic kilometrov daleko...nie je to tolko ako mas Ty dceru, ale uz to nie je ako prv - sadnut na autobus ci vlak a o hodinku, dve byt pri nom. Zatial hovori, ze sa vrati, no ani vtedy nebude doma,ale aspon v rovnakej krajine ako ja,teda skoro doma...vazba matky na deti je velmi silna...moja mama ma 88 rokov, volam jej takmer kazdy den, chodim za nou dvakrat do mesiaca a jej sa to zda malo...no viac neuvladam, aj ked by som chcela...viem, ze moje deti mi tolko casu nevenuju...zvykam si pomaly, i ked este teraz chodi domov mladsi syn na vikendy, tak mi je hej...

Dceru jsem neviděla dva roky. Je v Austrálii, tak nevím, jestli ji někdy uvidím. Moc děkuji za pochopení a podporu. Občas ji vidím na Skype - vypadá opravdu šťastně.

Děkuji za pochopení i za tip.

koloušku, já se také musela smířit...Tip***

Ma: Děkuji. Vím, že je nás víc a opravdu nezbývá, než se se vším nějak smířit.

Matek, které se souží po nocích a přemýšlí o tom, kde se stala chyba,že je děti opustily, je mnoho. Prožívám stejnou bolest, ale nezbývá, než se s tím smířit, jinak to není k žití. Za verše ... T***

Bíšo, děkuji.

Neroušku děkuji za pochvalu, nevím, jestli jsem moudrá, ale snažím se to brát už aspoň trochu s rozumem. Láska na dálku je také možná, ale osobní kontak ani počítač nenahradí. Je velká výhoda, že můžeme cestovat a je jasné, že se to hlavně mladým líbí. Je jiná doba, jsme v únii atd. Ale doplácí na to rodiny a vztahy.

Koloušek je moudrý:"Je ale rozdíl, jak se ty děti chovají a kde si tu rodinu založí." Jo a o tom to je.Neroušek by to neřekl lépe.V podstatě operoval pojmem láska a myslel totéž.****

T.

Milí přátelé, tušila jsem, že můj citový výlev bude působit na každého trochu jinak, určitě i podle jeho vlastních zkušeností. Jistě, že je normální a správné, že dospělé děti odejdou a založí si svoji rodinu. Je ale rozdíl, jak se ty děti chovají a kde si tu rodinu založí. Prosecký: Neberu dceru jako svůj majetek a "ztratila" jsem ji ze svého života skoro úplně. Jak správně píše renegátka, vidím ji pouze na fotografii a návštěvy také moc časté nebudou, pokud vůbec, protože je v Austrálii. avox: je pravda, že jsem to už částečně překonala, původně to bylo mnohem delší a psala jsem to dceři, ale ona na básničky není. Jistě, že jsem taky odešla z domu, ale vždycky jsem byla v dosahu, když mě matka potřebovala (samozřejmě taky já ji). Opět má pravdu renegátka-představa, že člověk bude úplně odkázán na cizí, je hrozná. Nechtěla jsem vám pokazit večer a děkuji, že jsem si mohla ulevit aspoň tady.

A i to tvrzení je logicky špatné."kdyby byla láska dcery k matce stejně silná jako matky k dceři,"..z toho nutně nevyplývá,že by dcera nemohla založit rodinu.*****

Prosecký,mýlíš se.To že je dnešní atomizovaná společnost rozložena na sobecké jedince,kteří se spojují za účelem zdvojení sobectví či plození dětí není přirozená danost,ale důsledek průmyslové revoluce.Dnes už je rozpad rodinných a příbuzenských vztahů dost pokročilý,viz statistika pohřbů,kdy už přes 60 procent lidí nemá pohřeb.Jsou i jinak definované společnosti:kmenové nebo rodinné,kde spolu žijí různé generace.Též např. aristokracie.******

neroušku, kdyby byla láska dcery k matce stejně silná jako matky k dceři, nemohla by dcera založit rodinu a lidtsvo by vyhynulo. Většina matek už si nepamatuje, že i ony samy odešly a založily si rodinu. Je to kruté, že všichni zůstáváme sami (a já nejsme výjimkou), ale není jiná cesta. Omlouvám se, že jsem tak tvrdý, ale mohl bych vyprávět o druhém extrému.

Chápu tvůj smutek a stesk, ale každé zdravé ptáče jednoho dne opustí rodné hnízdo... nevychováváme děti pro sebe... a je jedno, jestli se usadí ve vedlejší vesnici nebo na druhém konci světa... musí žít svůj vlastní život, uskutečňovat vlastní představy... vždyť dneska je svět malý... navštíví ona tebe nebo ty ji, hlavně, že o sobě budete pořád vědět... kdyby ta možnost vyjet do světa na zkušenou existovala za našich mladých let, třeba bys taky šla zkusit štěstí... já po tom toužila moc, ale první pas jsem řízením osudu dostala až po převratu... Překonej smutek nad tou "ztrátou" a raduj se z úspěchů své dcerky... První šok z toho sdělení jsi už asi překonala, když jsi dokázala takhle hezky zveršovat své pocity... a časem je jistě trochu přehodnotíš :-)) */

Je to silné právě těmi krátkými řádky... ale je to výborné. A dává to to, co by báseň dávat měla - pocit, který ve člověku zůstane. Za mě tip. *

avi.

Neroušek nesouhlasí s oběma příspěvky pod básní.Je to od dcery kruté,bohužel je to běžné a dokonce jak vidno i považováno za normální.Láska dcery k matce je menší než láska matky k dceři.Je to obrovská tragédie.*********

Koloušku potkalo mě to samé, když jsem se potřebovala o někoho opřít, nebylo o koho.To nikdo nemůže pochopit, co to je být s pomocí odkázána na cizí a svá vnoučatka studovat z fografií.

trošku sobecké, leč pochopitelné. Láska je síla a rodičovská se neztrácí

Jednou musíme přerušit pupeční šňuru a nechat žít děti jejich vlastní život, podle jejich představ. Neříkám, že je to snadné, ale snad o sobě víte, napíšete si, navštívíte se... *

Báseň je myšlena vážně? Pokud ano, dcera se nemůže ztratit, protože není tvým majetkem. Jak se ti mohl zhroutit celý svět, copak jsi nevěděla, že dcery (a synové) odcházejí, když dospějí? Copak ty sama jsi neodešla?