Ve tmě světel

Žárovky natahují struny svých paprsků
které mě řežou, když se snažím utéct ven
pryč z bezpečí světel
Do tmy
do zakázané oblasti
kde může číhat cokoliv
Do zakázané oblasti
skrze jejíž rozšiřující se neexistenci mám být chráněn před sebou

Puška nočních hlídačů chodeb tiše mlaskne
když mě vidí utíkat pod nimi

Záře z tolika stran, že zabíjí stíny
jimž měla kdysi dávat život

Záře tak všudypřítomná, že nevidím měsíc
který možná svítí vysoko nad zaprášeně žlutou střechou města

Paprsky lamp dosáhnou všude
transcendentní bezpečí, město tak prosvětlené a pozitivní
S úsměvem šílenců se míjíme
Šťastní blázni, protože je nám zapovězeno nebýt
Zatímco se bojíme nahlédnout pod vlastní masku
smíchy se zalykajícího strachu
Děsíce se stvůry vyrůstající v duši pod ní

Bežím a ve skocích plácám dlaněmi žárovky pouličního osvětlení
jako bych zabíjel motýly

Mezi palcem a ukazovákem praskám malé žárovičky na vánočním stromě na náměstí
jako bublinkovou fólii do níž je zabalen
náš svítivý a blikající
přešťastný svět

Ve tmě, jež má životní vyhlídky jako dnes narozená jepice
pod stromečkem pomalu usínám

Aspoň jedenkrát...