Nudíte se? Nejlepšími mazlíčky jsou bakterie

Ještě něco je tu nejasného? Vodní dílo Slezská Harta leží v okrese Bruntál. Vzniklo přehrazením toku řeky Moravice, která zde protékala úzkým údolím. Stavba byla zahájena v roce 1987. Výstavba údolní nádrže byla realizována na základě úvah o nutnosti posílení níže ležícího vodárenského zdroje Kružberk pocházejících ze šedesátých let. Postupně byl účel nádrže rozšířen i o příznivé ovlivnění jakosti surové vody pro vodárenské účely a využití vodní energie. Nádrž byla oproti plánu velmi rychle napuštěna během povodní v roce 1997. Kamenitá hráz se šikmým středním jílovým těsněním, dvoustupňovým filtrem a přechodnou zónou má celkový objem 2 528 tis.m3. Hráz je zavázána do skalního podloží injekční štolou, na pravém břehu zavazovací stěnou. Podloží je těsněno injekční clonou do hloubky 10 až 55 m. Funkční objekty jsou situovány k levému břehu. Vtokový a odběrný objekt tvoří mokrá věž, odběr surové vody je umožněn ze čtyř horizontů. Součástí díla je vodní elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 2,75 a 0,4 MW. Základní technické údaje: Povodí nádrže: 464,1 km2 Délka hráze v koruně: 540,0 m Max. výška hráze: 64,8 m Celkový objem nádrže: 218,7 mil. m3 Z toho objem zásobní letní: 182,0 mil. m3 Zásobní zimní: 186,2 mil. m3 Retenční letní: 29,2 mil. m3 Retenční zimní: 24,9 mil. m3 Stálý: 7,6 mil. m3 Délka záplavy: Údolí Moravice: 13,0 km Údolí Černého potoka: 3,5 km Šířka záplavy: až 1,7 km Zatopená plocha: 870 ha Zaručený odtok: 3,95 m3/s Marta Kubišová (*1942) zpěvačka Snad každý, kdo zaznamenal zpěvačku Martu Kubišovou v době její „hvězdné éry“ na konci šedesátých let, litoval jejího vynuceného odchodu do ústraní. Podepsala Chartu 77 a třináct měsíců byla i její mluvčí, několik let pracovala jako úřednice podniku Výstavba hlavního města Prahy. Na konci sedmdesátých let se jí narodila dcera Kateřina. Druhá kariéra se zpěvačce otevřela až v listopadu 1989. Svoji uměleckou činnost však spojuje s aktivní rolí v oblasti ochrany zvířat. Je autorkou projektu a průvodkyní pořadem „Chcete mě?“, který se na televizní obrazovce objevuje od roku 1992. Se svými zvířaty – čtyřmi kocoury a fenkou Ganettou – žije v Praze. Sinice (Cyanobacteria, ale také Cyanophyta či Cyanoprokaryota[2]) je kmen nebo oddělení (záleží, zda se jedná o bakteriologické či botanické pojetí) gramnegativních bakterií. Vyznačují se schopností fotosyntézy, při níž vzniká kyslík (tzv. oxygenní typ). Český název této skupiny pochází ze slova sinný, tedy modrý. Buňky sinic jsou jednobuněčné či vláknité, nejčastěji modrozeleně zbarvené a v mnohých ohledech typicky prokaryotické: obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů a chybí u nich složitější membránové struktury. Fotosyntetická barviva se nachází ve speciálních útvarech, fykobilizomech nebo tylakoidech. K hlavním pigmentům účastnícím se fotosyntézy patří chlorofyl a (někdy též b, c, nebo d) a dále allofykocyanin, fykocyanin, fykoerythrin a další. Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken. Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Mráz je stav, kdy teplota v prostředí klesne pod 0 °C, neboli bod mrazu. Voda tak tuhne, a to vede k významným změnám. Dešťové srážky nahrazují sněhové. Voda při dotyku s pevným promrzlým povrchem se mění v led, rostou ledové krystaly. Mráz nastává na severní polokouli, v mírném pásu, v období zimy, na polokouli jižní pak v období letním (méně často). Mráz škodí většině živých organizmů, neboť vznikající ledové krystaly pronikají živými buňkami a zabíjejí je.