NEBE NAD SOMMOU-45

Část čtyřicátá pátá

Po prašné polní cestě drkotalo vozidlo s několika muži. Jedním z nich byl nadporučík Robert Fantes, který se vracel z dovolené. Na hrudi měl připnutý Military Cross-Válečný kříž, kterým byl nedávno vyznamenán.

„Za chvíli dojedeme na letiště,“ řekl řidič.

„Akorát stihneme oběd,“ mínil Fantes.

„A pak poletíme nad zákopy, že,“ pronesl nadporučík Laurence Lauder, který byl u letectva nováčkem.

„Tak rychle to zase nepůjde,“ řekl Fantes.

 Zanedlouho automobil dojel k letištní ploše a oba letci si to hned namířili k nedalekému zámečku, kde měl kancelář velitel perutě.

„Dobrý den pane majore, nadporučík Fantes hlásí návrat z dovolené!“ pronesl Fantes, když vstoupil do místnosti, ve které seděl major Harry Ransley s mohutným knírem, pro který měl přezdívku mrož.

„Já vás vítám, pane nadporučíku a gratuluji vám k povýšení i medaili! Vrátil jste se právě včas. Hunové nás začínají zlobit,“ řekl Ransley.

„Ano, slyšel jsem.“
„A vy budete novou posilou, že,“ mínil major a zadíval se na letce, co přišel s Fantesem.

„Ano pane. Jsem nadporučík Lauder,“

„Máte všechny potřebný dokumenty?“
„Zde jsou, pane,“ řekl Lauder a podal veliteli dva listy v deskách.

„Hm…nemáte moc nalétáno hodin. No nic, tady nadporučík Fantes vás do všeho zasvětí.“
„Provedu, pane! Chtěl bych se hned odpoledne podívat nad zákopy,“ řekl Fantes.

„Dobře. Mechanici dneska dali do kupy letadlo po Clarkovi, který se s ním předevčírem dovlekl zpátky.“
„Jak je na tom?“
„Dneska ráno zemřel v nemocnici. Měl tvrdý souboj s Albatrosy. To jsou hodně kvalitní stíhačky. Za to ty nový dvouplošníky od Fokkera nejsou žádným zázrakem,“ řekl Ransley.

„Tak na ty nový hunský stíhačky jsem tedy zvědavý!“

„Ty časy, kdy jsme snadno sestřelovali Huny, skončily,“ mínil major.

  Po obloze pozvolna plulo velké množství bělostných oblak, zatímco letištní plochou zněl hluk leteckého motoru britské stíhačky rámové konstrukce.

„Začíná to bejt nahoře dost vostrý,“ řekl nadporučík John Elliot, který měl díky své postavě přezdívku Dlouhán.

„Když se objevily ty Fokkerovy jednoplošníky, tak zametly a s námi i s Francouzema. Taková situace snad ještě nenastala,“ mínil Fantes.

„Až Hunové všechny Fokkery a Halberstadty vymění za Albatrosy, bude nám pěkně horko.“
„Snad do tý doby budeme mít taky nový letadla,“ řekl Fantes. Poté došel k Aircu a zadíval se na plátěný potah trupu, na němž spatřil velké množství záplat po kulkách. Za okamžik seděl na sedadle, připoutal se k němu, a když mechanik odstranil špalky, s letadlem se rozjel. Netrvalo to dlouho a přes kulomet hleděl na vzletovou dráhu. Z té stíhací letoun vzlétl a začal krouživě stoupat k obloze.

KONEC ČTYŘICÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI

 

 

---