Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozkradená
15. 12. 2009
3
5
1280
Autor
tessie
Vezmi si ke svojí víře mou,
Znáš moji důvěru bezmeznou.
Ke všem svým citům moje dej,
K prázdnotě bytů mě přirovnej.
Unes svou lásku k mému snění,
Budu psát bez hlásku do rozednění.
Mou touhu ukradni pro své tělo,
Buď při tom důkladný, bolet by mělo,
Ztratit své lidskosti všechny znaky,
Bez zábran svatosti... Zemřu taky.
5 názorů
A takhle se člověku ty staré věci prosívají, každým rokem víc a víc - až se k nim vrátíš po deseti nebo dokonce dvaceti letech, začneš rozumět tomu, jak sis vytvářela svoji řeč...
Člověk pak vidí, jak semtam používal prefabrikované panely místo cihel, protože z těch panelů viděl jen jakýsi čouhající kousek a pokládal ho za svůj:-)
Ty poslední dva protisvaté animální řádky jsou opravdu povedené.
A jinak je to podivuhodná směs - vždycky jeden řádek takový nadějný náběh na cosi vlastního nového - a další pár to sráží do takové té obvyklé dikce. Jako když se kuře dere ze skořápky - uvidíme, zda se ti bude chtít...jít po vlastních :-)