Z Prahy I.

Já vidím město veliké
jehož sláva se nebes dotýká,
to kterých nebes se týká,
mi osvětlete, prosím vás

a cítím patou úrazu
bezpočet setých kamenů
i trudných bludných kořenů
který z nich je však úhelný?

proroctví zpětně napsaná
doposledka se nám do krámu hodily
a kdyby ne, čirou náhodou,
do ulic jsme roztrousili

žalostní pištci po rozích
postávající tam bosky
přízvukem baví bezhlavé
Titánské trosky v záloze
hrající v dlažební kostky