Vánoční slza...

Sedím v tureckém sedu a pozoruji to vánoční dění u nás doma. Směji se, Klára zase připálila ubrus, který mamka právě prostřela a malý Kryštof strčil do táty, který právě držel mokrou rybu. Kapr udělal dvojitý přemet a jeho bezvědomí zařídila nově vymalovaná zeď.

***

Vánoce, svátky klidu a míru, řekl tenkrát náš pan učitel 21. prosince a hned potom nás pustil domů. Sníh klouzal a křupal pod nohama.

„Tenkrát“, zašeptala jsem a vzpomněla si na moji oblíbenou vánoční hru. Když zrovna mamka a Klára dělaly cukroví, já dýchala na sklo a prstem kreslila stromeček s dárky.Než jsem to vždy stihla domalovat zmizel a já to zkoušela znova a znova. 

***

Myslím, když jsem se tak zadívala na rodiče, měli jejich zlobení asi už po krk a poslali Kláru a Kryštofa ven. Klára mě strašně připomíná mě samotnou, když mi bylo také devět. Teď je mi čtrnáct a nějak moc si to neužívám jako normální holky. Nikomu nemůžu říct jak krásná je první pusa a jak hnusná první cigareta.

Po tváři mi začíná téct slza a já ji rychle utřu.Vím, že by mě nikdo neviděl, nikdo by mě neviděl plakat. V hlavě slyším ten dětský smích při rozbalení nové hračky. Vidím ten zamilovaný pohled když je spolu nějaký pár a rozhodli se pro společné Vánoce. Cítím tu vůni čaje a cukroví , ale nemůžu to nahmatat. Necítím to teplo z rodinných krbů ani ten studený dotek po čerstvě napadlém sněhu.

***

Bylo už po večeři a po rozdávání dárků a všichni se oblékali na půlnoční. Kostel je daleko a mamka, která čekala Kryštofa by tam nedošla. Když jsme nastupovali do auta věděla jsem, že bych měla sedět ve předu. Něco mě říkalo ať mamka sedí vzadu, ať jí je líp. Poslechla mě a já seděla ve předu, nepřivázaná. Čekali jsme na zelenou. Konečně blikla ta barva a my chtěli pokračovat v cestě, v tom se podívám doprava. Pak velká rána a tma. Jako jediná jsem byla nepřipoutaná a tak jsem vylétla oknem.

V nemocnici pak podlehla svému zranění a na ten krásný Štědrý den odešel můj život.

***

Brečím, po mé bílé tváři tečou slzy a já nahmatám zašitou hlavu.Ani nevím, jestli toho blázna co jel na červenou chytli, ale kdyby tam tenkrát seděla máma s Kryštofem tak by teď seděla ona na jídelní židli a dívala se jak kolem její rodina prožívá vánoční čas.