Honza Prda: Slepý zátaras

Boje na pražských barikádách

     "Svobodu! Ať žije republika! Za vlast! Smrt fašismu! Hitlerovi smrděj' fusekle!!!" hulákala banda opilců zpoza hromady šutrů...

     Poklop tanku na protějším břehu řeky se otevřel. Z něj se namáhavě vysoukal nějaký sudeťák. K jednotce byl přidělen jako tlumočník. "Držte huby, kreténi! Tady neni slyšet vlastní střelbu!!!" zařval do megafonu lámanou češtinou.

     Pepík Hošek se se značnými obtížemi zvedl ze země. "Vyžli... vyšli... vysliš... šlis..." blekotal. Pak rezignovaně mávl rukou. Nalejval se už od rána. Ač mu bylo teprve sedmnáct, chlastal už první ligu. Říct: "Vyližte si prdel!" bylo zkrátka nad jeho síly.

     Nejistým krokem došel k šedě natřené bedně s černou orlicí na víku. Nikdo si ho nevšímal. Barikádníky spíše zajímal čerstvě naražený sud smíchovské desítky. Pepík otevřel víko a vzal jeden ze dvou zde uložených panzerfaustů. Pancéřová pěst. Znáš to z biografu...

     Poté se odebral k barikádě. Pancéřovku přitom používal jako hůl, protože udržet rovnováhu bylo skoro nemožné. Ne, nenechá si jí vzít! Maximálně si nechá poradit, jak s tím zacházet!

     Po několika dlouhých minutách se mu podařilo vztyčit hledí. Dalším problémem bylo odstranění přepravní pojistky. Několikrát mu zbraň sice spadla na zem, ale nakonec se mu to podařilo. S odjištěným panzerfaustem se vyšplhal na barikádu.

     Jak mu to řekl ráno otec? "Zpřerážim ti hnáty, jestli se zas půjdeš někam vožrat!" Teď by asi řekl: "Zpřerážím ti hnáty, jesti nevystřelíš!"

     Pepík zamířil na německého Tigera. Potom zbraň opět sklopil. Z čela si utřel studený pot. Celý se třásl a ruce se mu klepaly. Od včerejšího večera nic nejedl, pouze do sebe lil kafe s rumem. Opět pozvedl pancéřovou pěst a znovu zamířil...

     Stiskl spoušť. Na obou koncích bezzákluzové zbraně se zablesklo a ozvala se rána. Nad hlavami obránců barikády šlehl několikametrový plamen. Dřevěná bouda trafiky, asi tak sto metrů za Pepíkovými zády, se rozletěla na milión třísek. Kousky novin a časopisů se pomalu snášely k zemi. Ten vůl to držel obráceně...

     "Ty debile, málem jsem se posral!!!" zařval velitel barikády. Několika skoky byl u Pepíka. Napřáhl svou dělnickou tlapu velikosti lžíce od bagru a dal Pepíkovi facku. Pepík udělal salto, odlétl několik metrů a zaryl se čumákem do země.

     Po pár minutách se probral. Pomalu se posadil a začal se prstem šťourat v zalehlém uchu. Snažil si vzpomenout, co se vlastně stalo. Pak si všiml prázdného odpalovacího pouzdra ve své ruce a pomalu mu to začalo docházet. Vyvalil svá modrá telecí očka. Frajersky si odplivl a nadšeně vydechl: "Krucinál, to byla ale šlupka!!!"