Brko, inkoust a my dva...

Byla noc, kterou jsi tak moc miloval.

Přiletěla jsem za tebou.

Dívka- anděl úsměvu v bílých šatech.

Byl jsi rád, že mě vidíš.

***

Ležela jsem na břichu a přes moje holá záda proběhl mráz.

Smočil jsi brko do inkoustu a začal psát.

Možná co ke mě cítíš nebo něco úplně jiného.

Hrál jsi si se slovy a občas nepopsané místo políbil.

***

Když jsem se probudila, svítalo.

Pomalu jsem vstala, oblékla si svoje bílé šaty a

zmizela v ranním slunci, ale tu noc jsem zase přišla.

A ty jsi ty krásné věty zase obtahoval...