Sněhulák

Zimní radovánky

Nemám rád sněhuláky! Po noci strávené u internetu jsem se chtěl trošku prospat. Vzbudilo mě příšerné kvičení. Zacpat si uši polštářem nepomáhalo. Mé jinak pevné nervy změkly jak máslo a následně začaly téct.

Hladina adrenalinu v krvi dosáhla téměř toxické hranice a únava zmizela. Ač vážím skoro jako věž tanku, bleskurychle jsem vyskočil z postele. Pomalu jsem ztrácel příčetnost. Přiskočil jsem k oknu a prudce roztáhl závěsy. Garnýž mě zasáhla do hlavy. Léta trénovaným karatistickým úderem "ušimisako" jsem jí srazil na zem a zakázaným kopem nohou dorazil. Můj vražedný pohled prolétl skrz okno. Sousedovic děti si spolu s několika parchanty z okolí stavěly sněhuláka. Nesnesitelně u toho vřeštěly.

Hodil jsem si přes pyžamo maskáčovou bundu a rázným krokem jsem vyšel z ložnice. Manželka zrovna myla okna. Jsme spolu několik let a proto už zná tyhle moje stavy, kdy procházím lidma a věcma, aniž bych je vnímal. Instinktivně se proto přimáčkla ke zdi. Všiml jsem si, že drží v ruce lahev ironu. Vyškubl jsem jí ho z ruky a zbytek dopil.

Pak jsem šel do garáže a otevřel auto. Z kufru jsem vzal kanystr s benzínem. Došel jsem na sousedovu zahradu. Plot pro mě nebyl žádnou překážkou. Prostě jsem jím prošel. Ty směšně slabé plaňky by nedokázaly zastavit ani nakopnutou kočku...

Dětičky, vyděšené a udivené zároveň, se rozestoupily. Celý obsah kanystru jsem vylil na sněhuláka a prázdný kanystr zahodil. Poodstoupil jsem několik metrů, párkrát potáhl z cigára a naučeným grifem odcvrnkl nedopalek na sněhuláka. Mistr Jan Hus by na takové plameny jen závistivě civěl.

Neřekl jsem ani slovo. Jen jsem si zlostně odplivl a šel domů. Sundal jsem si maskáče a vlezl zpátky do postele. Teď snad už bude klid...

Za necelých deset minut zazvonil domovní zvonek. Ač mě melodie Partyzánské písně většinou uklidňovala, teď to ve mě opravdu vřelo. Popadl jsem mačetu a šel otevřít. Byl to soused.

"Co chceš, Sněhuláku!?" zařval jsem na něj. Soused nevážil padesát kilo ani s postelí. Postavou připomínal Cikrta.

"Promiňte, ale tohle jste si zapomněl u nás na zahradě!" pravil s poněkud křečovitým úsměvem.

Kývl jsem hlavou místo poděkování a hodil kanystr do kouta. Šel jsem znovu do ložnice. Když jsem míjel manželku, přímo vzorově přilepenou na zeď, všiml jsem si, že drží v ruce Okenu. Dokonce ještě nenačatou. Čert ví, kde to ta potvora furt bere...?! Zuby jsem urval plastový uzávěr a plivl ho kamsi pod radiátor. Obsah jsem dal na ex a prázdný obal jsem jí hodil pod nohy. Fakt nechápu, proč by ta moje lepší půlka nemohla mejt vokna jenom normální vodou!!

Znovu jsem si lehl do postele. Úklidový prostředek mi pomalu začínal čistit hlavu. Zvolna jsem se začal nořit do příjemně namodralého snu. Jen doufám, že ty hovada zase nezdražej' benzín...!