Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHloupá?
18. 12. 2009
20
22
1305
Autor
Marcela.K.
Jiskří
a skryje všechnu špínu
Vrací mě zpátky do dětství
Když padaj vločky do komínů
vylétnou až se zatopí?
Jiskří
a do vlasů ti sněží
Třpytí se ti i na řasách
Proč na druhých mi nezáleží
a když jsem s tebou
nemám strach?
22 názorů
Kiwagamo´ag
27. 12. 2009
poslední jiskra co se třpytí
jak slza lásky na sítnici
pozlacenou veď ji nití
do vzpomínek vlnobití,
máte si přece co říci...
Marcela.K.
21. 12. 2009
Ta otázka z první sloky se mi líbí. Děti umí dávat tak poetické otázky.
Je krásné i smutné, umět se vrátit ve vzpomínkách a ve dvou to musí být ještě hezčí. T*
Alloha Hurro
19. 12. 2009
Umět si vychutnat každou část života - vo to de.
Na mé ženě si mimo jiné cením skutečnosti, že na své šediny nepatlá barvičku a nevyhlazuje si ničím vrásky. Prostě stárneme spolu. A občas se ve vzpomínkách, s malinkým úsměvem, vracíme zpět.
Pokládal bych za osobní porážku, kdybychom se oba, nebo jeden z nás, snažili křečovitě zastavit čas, lpěli na tom, co už není, a zavírali oči na to krásné, co je teď kolem nás.
Úsměvná vzpomínka jako třešnička na současnosti.
Tak nějak.
:-)
Marcela.K.
18. 12. 2009
zasil, sveřep:
Umět myslet, cítit, vnímat svět jako dítě, je recept na mládí.
Umět tak ve zralém věku i přesvědčivě psát, je velké umění.
Umět se převtělit - to kdybych dovedl... Jeden autor to docela dobře nedávno v Česku provedl. Ten od knihy Bílý kůň, žlutej drak.
dědEd :-)
Marcela.K.
18. 12. 2009
Kolik ti je? Máš zvláštní styl psaní, někdy píšeš jako malá holka a jindy tvrdíš, že jsi babičkou.