Úvodník od autora Big_George

Bylo to v dobách, kdy se po třináctipalcových monitorech, delších než širších, proháněli Dukové Nukumové v úžasné 2D kvalitě, Super Mario byl opravdu super a při Tetrisu zažívali chroničtí pařani orgastické stavy.
Jako nepříliš perspektivní, ale přesto ještě neodepsaný přestárlý mladík jsem nastoupil do pražského ústředí jisté nevelké české firmy. Praha mě ani tenkrát nijak nebrala, byl jsem pořád balík z hor, ale měl jsem v metropoli jednu dobrou kamarádku, která se mi svěřila, že se kamarádí s partou „mírně švihlejch“ literárně založených vesměs mladších občanů, kteří se shlukují kolem jistého literárního serveru jménem Písmák. A hned mě pozvala do hospody U vystřelenýho voka, kde se tahle individua jednou týdně scházejí.
Nechtě tu dobrou ženu zarmoutit, vydal jsem se s ní při nejbližší vhodné příležitosti na Žižkov.
Byli tam.
Ta partička se mi docela líbila. S Písmákem jsem se seznámil přesně naopak než 99% současných uživatelů. Nejdřív se setkal s lidma a pak teprve s jejich díly. Mělo to něco do sebe a neřekl bych, že to bylo špatné. Dneska je to samozřejmě nereálné, já jsem ovšem alespoň trošku věděl, kam to vlastně lezu.
Samosebou jsem hned druhý den vytočil příslušné firemní připojení a zadal do Exploreru www.pismak.cz. V tu chvíli jsem zdaleka netušil, co vlastně pášu, že následujících deset let bude Písmák střídavě lepšit a kazit mou náladu a že mi otevře obzory dosud nevídané. A že poznám spoustu skvělých lidí. Nedá se zapomenout na bouřlivé diskuse a kruté řeže, mazání , svévole majitelů i autorů, odchody a návraty a hlavně na naprosto bezkonkurenční akce na všech možných místech.
Písmák mě hodně obohatil, i když jsem mu část z těch deseti let věnoval. Nemůžu říci, že bych nelitoval ani písmenka, které jsem tu zanechal, ale jsem pořád vcelku spokojeným uživatelem tohoto díla.
Na závěr bych si dovolil něco idealismu.
Nově příchozím přeju, aby si to tu užili aspoň tak, jak si to užívám já a těm stávajícím, aby to moc nekazili ani těm novým ani těm, kteří už něco pamatují .