pod maskou jsem já?

Všichni jsme vlastně skrytí pod maskou. Držíme se davu. Posloucháme ty "vyvolené". Patříme do něčí party, napodobujeme svoje vzory... Ale jednou za čas se stane, že někdo vybočí. Nemá partu, nekouří, holce je osmnáct a ještě je panna, radši než do hospody si zaleze s knížkou pod košatou jabloň, co mají doma na zahradě. A nikdo neví, na co myslí. Ale je sama sebou. Ale uvnitř. Kdo ví, co skrývá pod maskou? Pro rodiče to musí být hodná holka, co tráví většinu času doma. Andílek a vzorná holčička... Ne takovej povaleč a ochlasta, jako je mladej Horáček. Ani taková rádodajka, jako Inka od sousedů... Ale vidí jí pod masku? Ví někdo, kdo opravdu je? když pomáhá amce luxovat, umeje nádobí... Myslíte, že se jí rodiče zaptají na šikanu? Není možné by jí nepotkala. Vždyť vybočuje z té řady tučňáků... Vždyť není jako MY! je jiná... A za to si zaslouží trpět... Stoprocentně ta myšlenka někoho napdne... V horším případě jí uskuteční. Dívka všechno snáší... zpřelámané tužky, to že se s ní ve škole nikdo nebaví... Má svůj svět. A žije pod maskou... A co ta druhá? ta co nečinně stála a koukala, jak té první dívce schovávají boty? Ta co kouří a chodí po hospodách? Ta co od třinácti neni panna a kdo si vzpomene, ten od ní dostane. Kupa "kamarádek", víkendový pářky, samej smích... Ale to jak nečinně stála... Přece neni takovej vyvrhel... Možná je ještě horší stát a nic nedělat, než činit to zlo. Vždyť svět není nebezpečný kvůli zlým lidem, ale kvůli těm, co proti tomu nic nedělají... A přesto to ukazuje dívčinu masku. Copak někdo z těch takzvaných přítel tuší, že by radši než dohospody šla domů a učila se na zítřejší písemku z matiky? Ale stačí jeden poklesek... a co když jí něco unikne, nebude vědět, kde je talší party a co když nebude pozvaná na sobotní oslavu... To by pak mohly přece holky najít někoho jinýho, s kym sebudou bavit... Třeba by se na mě vykašlaly... Pod maskou drsný holky, co vymetá kluby a užívá života se schovává holka, co čeká na toho pravého prince, má ráda rodinné výlety, i když se tváří, že je to strašná nuda...
i já často nasazuju masku. Snažim se zapadnout... někdy někoho napodobit, předstírat. Ale často si říkám, jestli sem to pořád já. když sundám masku a budu sama sebou, jak se budu chovat? S tou slušňačkou by se přece taky bavit nezačali, kdyby najednou s každým mluvila a byla vtipná... Ale ta by masku tprve nasazovala. Další... Protože jako slušná holka je aspoň sama sebou...Tak to přece nefunguje. Už jednou selhala... A s odpadlíkem se nikdo nezahodí... Život je boj a možná za to někdy ty masky stojí... Ale kdo to může říct určitě? třeba by se nám žilo líp, kdyby každej, ale úplně každej, tu masku ohodil... Ale co je pod maskou? Copak já vím, jak bych se chovala bez té neprůstřelné ochrany, pod kterou nikdo nevidí? Já sem taky před všema holka, co poslouchá rock a metal, chodí v černý a křiklavých barvách, rodiče jí pořád štvou a sestra je na zabití... Ale že strašně ráda píšu, že miluju Prokofieva, že si ráda se segrou pokecam... To schovávám pod svojí maskou. A spoustu dalších věcí. Vždy´t i tady se každý skrývámě pod svou masku. A jak se chováte bez masky vy? A co pod ní ukrýváte? A co myslíte, je lepší se pod ní ukrýt a nebo šlapat v řadě tučňáků... Všichni stejný....

---