Výtka

Každý rok 1.listopadu zvedám hlavu vzhůru k obloze. Nemá se stát nic zvláštního pro jiné. Já vyhlížím své oblíbené černé ptáky, a nejsem si vůbec jist, zda jsou to vrány či havrani, ale pravidelně se vracejí k prvnímu na zahrádku. Zvěstují příchod zimy. Mám rád všechny ptáky, kteří se hlásí o své místo kousek ode mne. Na okně mají budku, ptačí krmítko. Ti drobní zpěváčci tam nachází semínka po celý rok. V létě prozpěvují na stromě a keřech pod okny. Od radosti? Z vděku? Jen tak. Jedna sýkorka má tolik odvahy, že slétne na parapetku u kuchyňského okna. Poskakuje a nakukuje dovnitř. Sedím za stolem a díváme se na sebe. Frrrrk!  A už vlétla dovnitř. Sedá si na hrnec na kamnech. Něco zašvitoří a frrrk! Je venku. Jo, rozumnět tak ptačí řeči!  Na zahrádce mají krmítko na plotu. A ti velcí nádherní černí ptáci? Havrani? Nebo vrány? Ti dostanou někdy i kousky  uvařeného masa. Ne, že bych jim vyvařoval. Zbytky. Dostanou zbytky od oběda. Sežerou co najdou. Chleba, ořechy, jablka. Hlad je potvora. Tak proč by měli odmítnout pár kousků dobrého masa? A tak je krmím a oni se s povděkem stále vrací na toto místo. Čekají, co jim tam přinesu dobrého. Jakmile bouchnou dveře ode dvora, vzlétnou a usedají na stromy a plot. Když se ujistí, že jsem to já, začnou krákat. Kráááá...krááá...to je on... to bude dobrýýýýý.Jednou se do mne pustila sousedka. Co blázním, proč je krmím, vždyť přinášejí tu ptačí chřipku ! A plašila je, marně. Hlad ptáků je silnější než její přání! Bylo to až směšné, z mé i její strany. Jasně, krmím je i letos a krmit budu stále. A ptačí chřipkou nikdo v domě nikdy neonemocněl.
Loni řádila  chřipka prasečí. Já bych klidně dal do korýtka i divokému prasátku, proč ne ? Jaké argumenty bych si musel asi vyslechnout  k čuníkovi ?

No a potkal jsem ji, jak kupuje v Masně maso z prasátka. Řízečky budou mít, koukám, z krkovičky i kýty. Vida, to již se prasečí chřipky nebojí!